Nebylo málo těch, kteří během letošního roku Modrý Svině úplně odepsali. A upřímně, nebylo se jim co divit. Rozhádáný tým, trpící nedostatkem hráčů a naprostým nezájmem fanoušků, produkoval převážně nekoukatelný fotbal, v šesté lize se trápil a po třech podzimních kolech se už víceméně smiřoval se sestupem. Říjen ale ukázal nejen všem škarohlídům, že naděje stále žije.
Co stálo za onou změnou? Faktorů je rozhodně víc. Zaprvé, i ti největší optimisté (či ignoranti, záleží z jakého úhlu se na jejich stanoviska nahlíží) se podívali realitě do tváře a uvědomili si, že situace je vážná. Nějaké výraznější změny sice nenastanou dřív než v zimní pauze, ale už samotné zjištění, že je tu vůle vůbec něco řešit, je pro atmosféru v týmu pozitivním přínosem.
Rozhodně se také zlepšily individuální výkony hráčů. Rozehrál se Michal Stodola, Anton se lepší zápas od zápasu, Matěj opět táhne tým střelecky, Tomáš si vzal na starost vítězné góly a Pavel si drží stabilní formu. Vzhledem k tomu, jak málo už nás zůstalo, jsou teď výkony jednotlivců dvojnásob důležité a jen pokud se sejdou všechny dohromady, máme šanci na body. To jsme evidentně pochopili a dvě výhry ze tří zápasů jsou toho důkazem.
Bylo by chybou zapomenout na návrat Ivoše. Někdo jiný by možná sezónu raději odepsal a kotník v klidu doléčil. Ivoš hned jak zjistil, že kotník drží a snese zátěž, nastoupil i v Hanspaulce. Ukázal tak, že mu není osud klubu lhostejný a chce pomoct v těžkých časech. I podobná malá gesta v této situaci ohromně vnitřně posilují tým. A třeba právě tohle otevře oči a ukáže cestu těm, kteří zatím stojí stranou a budí dojem, že se jich to netýká.
V této sezóně vůbec nejde o to, jestli se nakonec zachráníme nebo ne. Důležité je to, jestli se vůbec chceme zachránit, jestli chceme, aby klub měl nějakou budoucnost, lhostejno v jaké lize. Pokud ano, zapomeňme na osobní nesváry, drobné křivdy a zbytečná gesta. Prostě si jen přetáhněme přes hlavu dres a bojujme za svůj tým. Pokud totiž budeme sedět doma u počítače nebo postávávat v bundě u laviček, nijak mu nepomůžeme.
Uplynulý měsíc nás dostal z té největší bídy a ukázal nám, že tenhle klub má stále ještě svůj smysl. Šlo ale jen o malý krůček a je potřeba v této cestě pokračovat. Dobré týmy jsou ty, kde nikdo nemyslí jen na sebe a každý je schopen něco obětovat ve prospěch ostatních, i když by to mělo být na úkor jeho vlastního ega. Opravdové týmy tohle dokážou. Dokážeme to i my?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat