Poslední dvě sezóny patřily z pohledu Modrých Sviní k těm nejúspěšnějším. Na podzim jsme v sedmé lize ustavili nový bodový rekord a poprvé vyhráli svou skupinu, po návratu o patro výš jsme rovněž překonali bodové maximum a medailová pozice nás minula jen kvůli horšímu vzájemnému zápasu s Alténou. Nahlas se tak začalo hovořit o možnosti zaútočit na postupové příčky a poprvé v historii si zkusit pátou ligu. Jedná se o přehnané ambice, nebo na to opravdu máme?
Právě minulá, jinak velmi úspěšná sezóna ukázala na jisté limity současného týmu, a také na dlouhodobé problémy, které je potřeba zkusit odstranit (nebo alespoň omezit), abychom se mohli posunout zase dál. Ty mají do značné míry souvislost se změnou herního stylu, která byla sice jednoznačně krokem správným směrem, ale jejím vedlejším produktem je zároveň zvýšená míra rizika a z ní pramenící chyby v rozehrávce.
Více kombinace a rozehrávka po zemi se do naší hry dostaly po příchodu Lukáše a na jaře jsme ji mohli poprvé vyzkoušet proti rovnocenným soupeřům. Výsledek nebyl sice úplně špatný, přesto ale místy poněkud rozpačitý. Mohl za to částečně nezvyk, částečně paradoxně snaha řešit situace za každou cenu fotbalově.
Současný kádr ale vlastně ani nic jiného neumožňuje. Tým se příchodem Vaška opět zkvalitnil a prosté nakopávání na náhodu by už asi bavilo málokoho. Navíc po konci florbalové kariéry by se k nám měl opět připojit Michal Vrtiška a návrat hlásí i snad už konečně zdravý Jirka Dymák. V záloze pro večerní zápasy zůstává ještě Michal Stodola, který znovu našel chuť do fotbalu.
Po tomto "posílení" několika navrátilci půjde kvalita jistě znovu nahoru a ani problémy s docházkou by hrozit neměly. Při udržení jarní výkonnosti by tak nadcházející sezóna měla být minimálně stejně úspěšná. Co však udělat pro to, aby byla ještě lepší? Odpověď hledejme jak ve slabších jarních zápasech, tak i v nedávných přípravných utkáních.
Předně bychom se měli více koncentrovat na začátky zápasů. V první desetiminutovce jsme na jaře inkasovali sedmkrát, což je opravdu moc. Zvlášť straší vzpomínka na duel s K.K.K., kdy jsme stihli schytat tři góly za osm minut a nakonec byli rádi za remízu. A to samé platí o koncovkách zdánlivě rozhodnutých zápasů, kdy si dokážeme svou bohorovností často zadělat na zbytečné problémy.
O zbrklosti a chybách v rozehrávce už řeč byla, v souvislosti s tím je potřeba zmínit i neschopnost pružněji reagovat na hru soupeře. V této činnosti jsme vyhořeli proti Paloučku, který byl od začátku jednoznačně rychlejší a techničtější a my místo poctivé defenzívy hráli pořád stejně a nechávali v obraně obrovské díry - výsledek 1:5 pak nemohl překvapit. Také proti Alténě a Albuquerque se nepodařilo změnit taktiku, tentokrát kvůli kluzkému povrchu po dešti. Místo zjednodušení hry jsme se trápili nepřesnou kombinací a dvakrát ztratili body.
A pak je tu bolest posledních sezón, která přitom bývala kdysi naší výkladní skříní - bránění standardních situací. Před několika lety jsme dostali z rohu nebo přímého kopu tak jeden až dva góly za sezónu, teď jsme schopni tuto kvótu vyplýtvat někdy i v jediném zápase. Ze standardky jsme inkasovali proti Alténě i K.K.K., z rohu pak třeba proti Kolouškům, Albuquerque, Paloučku nebo Opatovu. Kdybychom sami také dokázali pravidelně skórovat, nebyl by to až takový problém, ale branka ze standardní situace je v našem podání spíše výjimkou.
Podzimní skupina není rozhodně lehká, ale také ani nehratelná. Zůstal nám tradiční protivník Dromedarians a pak vesměs týmy, proti kterým se nám na jaře moc nedařilo - Palouček, K.K.K. a Alténa. Naopak Kamarády jsme dvakrát jasně porazili a i tentokrát asi budeme favoritem. Pak nás čeká ještě hodně nevyzpytatelný ALT a pětice nováčků různé kvalitativní úrovně.
Nejsilněji se jeví AC SK FC, mladý, technický a běhavý tým plný hráčů velkého fotbalu, což její zrovna typ soupeře, který by nám tak úplně seděl. Podobně jsou na tom Opatovští kanonýři, ti sice ze sedmičky postupovali až dodatečně, ale svou kvalitu rozhodně mají, stejně jako další mladý celek Rum Zahořany. Naopak Lazareth a pomalu stárnoucí Polnohospodár by měli patřit spíše ke snadnějším protivníkům.
Kvalita soupeře však v našem případě bývá druhořadá, dokážeme stejně tak dobře kohokoliv porazit jako s ním prohrát. Pokud se nám podaří udržet konstantní výkonnost a vyhneme se excesům typu úvod jarního zápasu s K.K.K., zklidníme rozehrávku a minimalizujeme občasný chaos při bránění, je další herní progres vcelku očekávatelný. Zda to bude stačit alespoň na druhou příčku v konečné tabulce, je ovšem otázkou...
Žádné komentáře:
Okomentovat