Modrý Svině se v páté lize ani neohřály a už míří o patro... výš! Realistické prognózy věštily boj o záchranu a doufaly v klidný střed tabulky, realita ale nakonec očekávání vysoce překonala. Opět druhé místo v tabulce za suverénním Paloučkem znamená druhý postup v řadě a premiérovou podzimní účast ve čtvrté lize.
Postup je o to překvapivější, že jsme se značnou část sezóny potýkali s velkými absencemi v kádru zejména kvůli zdravotním problémům. Michal kvůli práci a nemoci odehrál jen dva zápasy, Ivoš přišel o většinu jara kvůli naštípnuté patě, pro změnu se zlomeným prstem na noze si na marodce pobyl Jirka Škrábek, stoprocentní nebyl zdravotně ani Vašek a Adam si ještě před sezónou natrhl vazy v kotníku a nakonec si nezahrál na jaře prakticky vůbec.
Zpočátku ale všechno vypadalo vcelku růžově. V malešické premiéře jsme si vcelku bez problémů poradili s oslabenými Koloušky a proti silné Tuscaroře jsme následně sice dvakrát ztratili vedení, ale i výsledná remíza se dala brát jako úspěch. Základ pro útok na střed tabulky byl tedy v tu chvíli položen. Hra vcelku fungovala, defenzíva příliš nezlobila a v útoku jsme si dokázali vytvořit dostatek šancí.
Za další dva dny byla ovšem úvodní pohoda tatam. Neoblíbený Palouček byl nad naše síly i tentokrát, byť k bodům jsme měli z dosavadních vzájemných soubojů asi nejblíž. Jenže vždy, když se nám podařilo snížit a přebírali jsme iniciativu, přišla nějaká nepochopitelná minela a soupeř byl zas na koni. A v duelu s Pivní pohodou jsme předvedli takový zmar, že z dění na hřišti chvíli doslova bolely oči. Průměrný protivník nás jednoduše přehrával, nefungovala souhra v obraně ani přechod do útoku a výsledná porážka o dva góly byla ještě vcelku milosrdná. Pozitivem byly snad jen výkony Lukáše, který v těchto dvou utkáních dal čtyři góly a na další přihrál.
Po nadějném startu jsme tak spadli zpátky na zem, do toho nás postihla už zmiňovaná marodka a navíc Pavel odjel na dvoutýdenní dovolenou. V krizové situaci, kdy nás čekaly tři zápasy s kandidáty sestupu a kde jsme tedy potřebovali nutně bodovat, nás spasily posily z béčka. Dan, který měl do té doby odchytaná jen tři utkání v Hanspaulce, pustil ve dvou duelech pouze dva góly a pomohl ke dvěma výhrám, Tomáš si zase v obou případech připsal vítězný gól.
Inter Bubeneč jsme tak i díky Lukášovu hattricku přejeli snadno 5:1, nejslabší celek skupiny A - klub dostal jen o gól méně a po sice trochu vydřeném, ale přesto zaslouženém úspěchu jsme se mohli definitivně uklidnit. Záchranářský cíl byl prakticky splněn a naopak jsme mohli pošilhávat i po horní polovině tabulky. Sestava se ustálila, zejména přechodová fáze se znovu zlepšila a navíc jsme si začali věřit.
Pokud by se měl hledat ten opravdu zlomový okamžik, který nás dovedl před bránu čtvrté ligy, byl by to téměř jistě zápas s Albuquerque. Ve velkém horku jsme hráli s jediným hráčem na střídání proti výrazně lepšímu soupeři, ukázali jsme však morálku, nebývalou efektivitu v koncovce, Pavel skvěle zachytal a navíc i na góly přihrával a výsledkem byla těsná výhra 4:3.
V tu chvíli už jsme reálně hráli o postup a rozhodnout měl přímý souboj s Deportivem Estudiantil, které bylo až do té doby poměrně suverénní. Defenzivně vedený zápas s minimem šancí rozsekl jediný gól z kopačky Lukáše a najednou jsme měli vše ve svých rukou. Znovu Lukáš pak hattrickem sestřelil Fugas, a přestože Palouček podlehl Deportivu a dal tak našemu konkurentovi ještě naději, věřili jsme, že tuhle šanci už nepustíme.
Okolo posledního zápasu se sestupujícím R.I.P. toho bylo už řečeno mnoho. Faktem je, že jsme utkání totálně nezvládli psychicky, po několika zahozených šancích v první poločase jsme začali zbytečně bláznit, z čehož pak pramenila nejen ještě větší nervozita v koncovce, ale i chyby v obraně. A ty v pohodě hrající protivník trestal. Nakonec jsme si sice připsali "vítězství", způsob, jakým jsme k němu došli, si ale úplně za rámeček nedáme. Místo oslav tak za postupem zbyla spíše pachuť.
Stále sice platí, že zachránit se bývá jednodušší než postoupit a zisk okolo deseti bodů potřebných k udržení je rozhodně v našich silách. Výsledky proti naším souputníkům na pomyslných stupních vítězů ovšem varují, s Paloučkem a AC SK FC jsme neuhráli ani bod a ani jeden z těchto celků by nepatřil v "pětce" k těm silnějším. Také je otázkou, jak rychle se dokážeme sžít s novým domácím hřištěm v Malešicích, kde jsme dosud nehráli. Pokud si ovšem opory udrží podzimní formu a zvládneme dobře vstup do soutěže, není onen mýtický klidný střed tabulky mimo naše možnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat