Osm minut od postupu

Opět jsme sahali po postupu až do samého konce. Dokonce jsme už drželi v ruce kliku od brány do sedmičky, přesto i tentokrát zůstáváme kus pod vrcholem. Postup nám unikl jen o pověstný vlásek, přesněji o osm minut, které dělily nešťastný Petrův odkop a poslední hvizd hanspaulského jara.

S přestupem na vysoké školy jsme opustili tradiční čtvrteční termíny a vyzkoušeli páteční podvečery. Daní tomuto přesunu ale logicky byly pravidelné absence některých hráčů - Honza Voldán, Jirka Vorba a Matěj Komanec odsunuli fotbal až na úplný okraj svého zájmového spektra, dalším účast omezily pracovní či jiné aktivity.

Matěj Kuncíř absentoval kvůli zranění z podzimu a tak celou sezónu prakticky odtáhla trojice Tomáš Rosenberger, Martin a Ondra Matesovi. První přihrával, druhý přesně střílel a třetí spolehlivě hasil kiksy obránců.

Pokud nás dobré výkony na Ligovém poháru povzbudily a dodaly nám sebevědomí, pak výsledky přátelských utkání nás vrátily zpátky na zem. Přesto jsme do páté sezóny vstupovali s jediným cílem, kterým pro nás byl postup do vyšší soutěže.

Zatěžkávací zkouškou pro nás v tomto směru byl hned úvodní zápas, který náš tým svedl dohromady se spolufavoritem skupiny a jejím pozdějším vítězem, týmem Pod parou. Přestože jsme podali velice slušný výkon, zakletá hagiborská škvára nám opět nedovolila odvézt si více než bod, tentokrát za remízu 2:2.

Až na „konec světa“, konkrétně do dálekých Modřan, nás zavedl souboj s nováčkem skupiny, Polární září. Ambiciózní tým, který později potrápil nejednoho favorita, se proti naší obraně naštěstí neprosadil a Ondra si tak mohl připsat první, a bohužel i poslední čisté konto v ligové sezóně. Dvě trefy Martina Matese znamenaly na pohled klidnou výhru 2:0.

V druhé polovině dubna na nás ale sedla výsledková i herní krize. V původně nepříliš důležitém, ve výsledku však klíčovém utkání s Prosím, nesmějte se jsme nedokázali udržet vedení 1:0 a gólem z poslední minuty přišli i o bod za remízu.

Po nešťastném výprasku 1:5 od „Karlů“ na Podviňáku vypadala sezóna zdánlivě ztraceně. Naše sebevědomí příliš nepozvedlo ani upachtěné vítězství nad posledními Dogs. V této situaci nám v cestě stála dosud suverénní Chroustova lokomotiva.

V bitvě s týmem, který do té doby neztratil ani bod, jsme však chytili druhý dech a po výhře 4:1 orámované výborným kolektivním výkonem jsme se vrátili zpátky do postupové hry. Věděli jsme ale, že nám ani stoprocentní zisk ze zbývajících pěti utkání postup přinést nemusí.

Výpadky se slabšími týmy se naštěstí nevyhnuly ani našim konkurentům, zatímco my jsme sice herně nijak nezářili, přesto pilně sbírali body. Nejdřív za vydřenou výhru nad Les Buzerans, o týden později jsme přes strašný výkon uspěli i proti oslabenému Meďáku. Díky čtyřbodové injekci jsme se ocitli na dosah postupových příček.

Historicky nejdelší sérii čtyř výher za sebou ukončilo až derby s Ústavanem, kde jsme přes dobrý herní projev a získané vedení nedokázali zvítězit a ztracený bod nás vrhl o pěkný kus zpátky. Museli jsme oba poslední zápasy vyhrát a čekat na zaváhání ostatních.

Ta se dostavila, my v pohodě přehráli poslední No Madam! B a kolo před koncem měli při vzývané výhře Chroustovy lokomotivy nad Prosím, nesmějte se situaci takřka ve svých rukou. Stačilo jakkoliv porazit Pivnici U Zpěváčků a vytoužený postup byl náš...

Ovšem tato zdánlivě jednoduchá rovnice přinesla přesně opačný zádrhel, než se všeobecně čekalo. Místo Chroustovky jsme zaváhali my sami a po remíze 2:2 přišli i o konečné třetí místo. Sezóna tak pro nás skončila naprostým fiaskem.

Nedokázali jsme sice udělat poslední krok, přesto jsme si opět dokázali, že bychom měli i na víc, než jen na osmou ligu. Postupový sen se samozřejmě pokusíme naplnit už na podzim. Tak ať nám to konečně vyjde...