Na vlastní oči... Mácháč 2005

Jako každý rok jsme se počátkem července vydali na letní oddechovou akci. Naším cílem byl autokemp Klůček na břehu Máchova jezera. Je neuvěřitelné, že to byl již 4. ročník našeho „soustředění“. Pomalu začíná pravidelností konkurovat CzechTeku (jen ta účast kolísá stále v poměru jedna Modrá Svině ku 400-500 technařům). Policie si nás díkybohu všímá zatím také o dost méně, i když různí „sekuriťáci“ a vyhazovači už nás po letošku vedou v patrnosti... Po přípravách, které obnášely hlavně nákup vybraných pochutin v dostatečném množství a zabalení všeho potřebného, jsme se ve dvou skupinkách (první autobusem a druhá plně naloženým Michalovým autem) vydali směr Doksy u Máchova jezera.


Již po cestě jsme začali „ladit formu“. Po příjezdu a vyhledání chatek, u kterých nás překvapila jejich velmi příjemná rozloha a vybavení (a nepříjemná „výška“ stropu jedné z nich, která nedovolila většině obyvatel chodit uvnitř ani jako „homo erektus“) jsme se jali zabydlovat naše sídla. Osazenstvo jednotlivých chat se měnilo podle odjezdů a příjezdů dalších účastníků. Celkem se nás za celý pobyt vystřídalo v chatkách jedenáct.

Pravidelná prázdninová akce, které se „oficiálně“ říká týmové soustředění, občas vyvolává jistou nedůvěru v partnerkách účastníků našeho „zájezdu“. Že by věděly něco, co my ne? Nevím jaké mají ony zprávy, ale akce typu letošního „Mácháče“ jsou pro jejich účastníky velkou zkouškou, kdy je nutno se i pořádně soustředit. V nestřeženou chvilku, kdy koncentrace borce poleví, mu může někdo, kdo vyhrál v Riskuj kopu peněz, vypít flašku fernetu a nedej bože i milované pivo, či vyjíst ceněné a s láskou syslené zásoby…

A když někdo z účastníků nemá dost natrénováno, nemůže tempu na soustředění stačit. Třeba Martin zlepšil své osobní a zároveň týmové maximum na 6,3s…za 0,5l! Za to mu patří obdiv! Jiní „špílmachři“ jej zase zlepšili na dva půllitry ginfizu v poměru půl na půl, zchlazených kopou piv. Problémem zůstává, že pak soustředění poleví do té míry, že šampióni nejsou schopni kontrolovat své chování a tedy nést zodpovědnost za své činy. Pak nastupuje prověření týmové souhry, kdy tým podrží hráče se slabší „formou“. Výtečný trénink klubové soudržnosti a solidarity!

Nutno říci, že někdy je to pro tým velmi obtížné. Občas to jeden hráč dokáže zavařit ostatním za celý „večerní zápas“ vícekrát, než si celý tým dokázal třeba i jen ve snu představit! Na počest letošního famózního „výkonu“ jistého borce jsme od tohoto památného večera volili každý den putovní cenu, kterou jsme na počest nejmenovaného přeborníka pojenovali „Vojta večera“… Kdo neviděl a nezažil, vyprávění neuvěří, už jen proto, že nepochopí, jak se tolik „zážitků“ dá prožít za jediný večer.

Vcelku vzato jsme tento rok určitě dostáli své pověsti. Zato jsme zahanbili (poprvé v takovém rozsahu) naše sportovní aktivity. Absence hřiště na fotbal i cokoliv jiného (volejbalové hřiště na pláži za 150 Kč na hodinu plus 30Kč na osobu za vstupné na pláž nepočítaje) byla výrazným nedostatkem, který se nepovedlo nahradit do konce pobytu, a to ani pláckem v lese se vzrostlou borovicí v pomyslném středovém kruhu.

K fotbalu tedy došlo jednou jedinkrát a to na pouhou čtvrthodinku. Z ostatních sportů (kromě pokeru a těch, které mají něco společného s pitím) došlo jen na dva zápasy ve frisbee a dva turnaje a nespočet her v petangue. Počasí, které nám vůbec nepřálo, sehrálo jistě svou roli v nedostatku sportovní aktivity, ale také v další naší oblíbené činnosti – jídle.

Přísun potravy jsme opravdu nezanedbali a díky vybaveným kuchyňkám a snad každodennímu grilování jsme atakovali v denní spotřebě jídla (rozuměj masa) medvědí rodinku zásobící se před zimním spánkem. Obžerství nevydržel nováček na našich akcích Ondra Mates a s prohlášením, že nemíní za týden přibrat přes pět kilo, která bude pracně shazovat další měsíc, odjel v polovině týdne i s bratrem Martinem. Jejich místa ale obsadili kamarádi Petra Gregora z vysoké školy a kontinuita našich aktivit tak nebyla narušena.

Bohužel neustále se zhoršující počasí vedlo k předčasnému odjezdu poloviny osazenstva den před oficiálním koncem soustředění. „Zpráva o soustředění u Máchova jezera“ tedy není zcela kompletní. Myslím ale, že celkově mohu se zcela čistým svědomím prohlásit letošní „Mácháč“ za úspěšný a těším se za rok v dobré náladě a skvělé formě zase někde nashledanou…