„Svině“ na křižovatce?

Rok a dva dny. Přesně tolik času dělilo dva zápasy, které si byly v mnohém společné. Oba soupeři začínali na písmeno „Y“, byli v tabulce před námi, většinu času nás přehrávali a utkání skončila 2:1. Jenže zatímco šťastná výhra nad Yamatem nás nastartovala k jízdě za historickým třetím místem, smolná prohra s Ya Bastou nás stála umístění v lepší polovině tabulky.

Co se to stalo s týmem, který už před jarní sezónou vyhlašoval útok na postup a místo toho spíš jen z povinnosti dohrává druhou nejhorší sezónu v Hanspaulce?


Abychom nalezli zřejmě prvotní příčinu, musíme se vrátit v toku času o čtyři měsíce zpět, k nešťastnému zápasu s Pivnicí. Utkání, kde ani naše nejlepší sestava nedoká-zala prorazit obranný val protivníka a remíza hloupým vlastním gólem nás stála vysněný postup, totiž mělo negativní vliv na všechny následující události.

V letní přestávce opustili náš kádr kromě Jirky Vorby i bratři Matesové, kteří dali přednost atraktivní nabídce z Ústavanu. Jejich odchod samozřejmě provázely různé emoce, ale na žádné dlouhé lkaní nebyl čas. Bylo nutné se rychle otřepat a začít uvažovat racionálně, tedy sehnat co nejdříve posily, které by navíc nebyly pouze do počtu.

Po krátké úvaze padla volba na trojici Pavel Řeháček, Richard Duben, David Straka, která pro nás nebyla až tak úplně neznámou, se všemi už jsme aspoň trénovali a navíc tu byla naděje, že časem dokáží nahradit odcházející hráče. Všichni se ale v týmu teprve zabydlují a na větší hodnocení jejich přínosu bude čas nejdřív po sezóně.

Další citelnou ranou naším ambicím byla vedle zřetelnému poklesu formy většiny hráčů i neuvěřitelná střelecká impotence, která si sedla na naše útočníky. Neboť nevypracování si jediné vyložené šance za celých šedesát minut hry se už ani jinak nezvat nedá.

Možná to mělo na svědomí i to, že někteří hráči po vyhecovaným derby s Ústavanem najednou ztratili zájem hrát a na další zápasy už prostě nepřišli. Kombinaci zbývajících pamětníků ostudné první sezóny a nezkušených nováčků by tak nezachránil nejspíš ani návrat Pavla Nedvěda. Náš „Nedvěd“, po zranění se vracející Matěj Kuncíř, tak na všechno sám prostě nestačil.

Ukázalo se také, že s týmovým pojetím to nebylo až tak slavné a pouze jsme nechtěli vidět, že naši hru táhnou individuální výkony několika jedinců. Důsledkem tohoto stavu tak nemohlo být nic jiného než absolutně chaotická hra bez nápadu a dvou přesných přihrávek za sebou. Na vyjukané zajíce z Traktoru to možná stačilo, na sehranějšího soupeře ale ani náhodou.

Co se stane s týmem v zimní přestávce? Nepřerostou náznaky nejednoty v klubu v otevřený rozkol? Dojde na některými hráči vzývané rozdělení týmu na „áčko“ a „béčko“? Existuje šance na návrat bratří Matesů? Snad i tentokrát dokážeme překonat kritické období a vše se nakonec v dobré obrátí...