Po období úspěchů a prosperity nastává pád a doba temna. Tak to chodí po celou existenci lidské společnosti a samozřejmě i ve fotbale. A právě do té temnější etapy svého života se dostaly tuto sezónu Modrý Svině. I když po velkých změnách v kádru měl podzim sloužit spíše ke stabilizaci, rozhodně jsme takový propad neočekávali...
Oproti jaru se toho z hlediska termínů příliš nezměnilo, pouze jsme upustili od pravidelných středečních tréninků. Zato na soupisce se děly věci! Kromě Jirky Vorby, který skončil z časových důvodů, si těsně před sezónou sbalili kufry i bratři Matesové a odešli „za lepším“ do konkurenčního Ústavanu. Na jejich místa přibyli tři nováčci, kteří se v podstatě celý podzim spíše seznamovali s prostředím.
Už zaběhnutým rituálem v našem týmu je častá neúčast opor, tentokrát si během sezóny „vybrali dovolenou“ Marek Viták s Růžou. Nepřítomnost zkušených absentérů Honzy Voldána a Matěje Komance už asi nikoho nepřekvapila a zčásti kvůli zranění z přípravy s Dragers toho příliš neodehrál ani nováček Richard Duben, kterého do Sviní zlanařil na poslední chvíli jeho bratr Ota.
Po klasicky zpackaném přáteláku nás při ostrém startu do sezóny čekal vždy nevyzpytatelný nováček, tentokrát Traktor Praha B. Z očekávaného záložního týmu ostříleného klubu ze čtvrté ligy se ale vyklubala parta klučíků, kteří se v Hanspaulce teprve rozkoukávali. Naši střelci v čele s Markem Vitákem je ovšem vůbec nešetřili a v závěru tak došlo i na pokoření magické „desítky“.
Ovšem Ústavan, to už byla jiná káva. Tradičně vypjaté derby tentokrát navíc okořenil start dvou „přeběhlíků“, Martina a Ondry Matesových, v dresu soupeře. Na těžkém terénu jsme přes solidní výkon nedokázali najít recept na našeho nedávného spoluhráče Ondru a Ústavanu tak k výhře stačil šťastný gól těsně před přestávkou.
Start v derby bohužel zřejmě vyčerpal některé „opory“ natolik, že zbytek sezóny už se musel obejít bez nich. A podle toho to také vypadalo. Těsná prohra s v nijak oslnivé formě nehrajícím Výtržníkem bolela, ale to jsme ještě nevěděli, že je teprve první v řadě...
Zřejmě nejlepší utkání podzimu jsme sehráli na Pankráci proti Dejnámbůra. Soupeř sice rychle vedl 2:0 a krátce po přestávce dokonce 4:1, ale my dokázali silou vůle zápas dotáhnout k remíze. Na vstřelení rozhodujícího pátého gólu evidentně zaskočenému soupeři už ale nebyl čas ani síly...
Naopak titul „Nejzpackanější zápas“ patří s jistotou utkání s Jemnými a Solenými, po němž jsme mohli sezónu v podstatě definitivně „odpískat“. Fotbalově horší soupeř si vybral pořádnou porci štěstí, když se mu povedlo proměnit prakticky jediné dvě kloudnější akce v celém utkání!
Naopak nám se vrátila stará známá střelecká impotence a gól si musel dát soupeř sám... Navlas stejně jsme dopadli i proti Ya Bastě, ale tam aspoň měl soupeř nějakou kvalitu a přehrával nás. Jenže vítězný gól dal až dvě minuty před koncem!
Jen poločas se mohl hrát zápas se slabými No Madam!. Už po dvaceti minutách jsme vedli 5:0 a utkání se pak pouze dohrávalo. Zato proti Nalejtu se bojovalo do poslední minuty, jenže na soupeře jsme v koncovce nestačili, navíc Pavel v brance neměl zrovna svůj den...
To už jsme navíc věděli, že na místo v horní části tabulky nedosáhneme, neboť jsme zapomněli na pískání a propadli se až na předposlední pozici... Alespoň poslední utkání probíhalo v podobném duchu jako to první. Banáni byli opravdu slaboučcí a pouze se čtveřicí hráčů v poli na nás jednoduše neměli...
Na této sezóně se asi nedá najít příliš pozitivního. Nedávali jsme góly v důležitých utkáních, nedokázali se pořádně sehrát, ztráceli jsme zápasy v koncovce a atmosféra v týmu také za moc nestála. Důležité proto je, že jsme tuto sezónu přes všechny problémy přežili a na jaře se můžeme opět pokusit prorazit výš. Horší už to určitě nebude...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat