Všechno je jednou poprvé, takže i tahle chvíle musela zákonitě jednou přijít. Na uplynulou sezónu se jistě nebude vzpomínat jako na povedenou, i když chybělo málo a historie by se psala růžovou barvou.
Leč nevyzpytatelná Štěstěna si dobře vybírá ty, jimž dovolí spatřit svou přívětivou tvář a my jsme ji tentokrát naproti příliš nešli. Pohodlně se usaďte, vyprávění o Čtrnácteru zastavení hanspaulského jara právě začíná...
Po euforickém podzimu a dosti nečekaném postupu nastala dlouhá zima a období tří měsíců prakticky bez fotbalu, neboť sobotní tělocvična se už dávno koná spíše z tradice než z praktických důvodů. Proto také zastihl začátek sezóny Svině fyzicky nepřipravené.
Těžká předsezónní příprava příliš optimistických předpovědí neslibovala, Yamato si den otevřených dveří naší obrany (nikoliv poslední) doslova užívalo a Neumann byl také nakonec nad naše síly, byť si proti němu odbyl povedený křest ohněm nejnovější přírůstek Svinské rodiny, Davidův kamarád Tomáš.
Hlavně fyzický výpadek s podprůměrným týmem Tvůj děda! nás připravil i o dopředu očekávanou účast v dalším kole poháru a těžkou popostupovou kocovinu završil debakl v prvním kole s Realem Prd, který sice nakonec postoupil, přesto šlo o hratelného soupeře, kdyby...
Kdyby se totiž nesešly dva dosti fatální nedostatky naší hry, z nichž jeden se postupně lepšil, ten druhý přetrvával skoro po celou sezónu. V prvních zápasech nám totiž naprosto zásadně nefungovala souhra v obraně, v činnosti, na které jsme odjakživa stavěli úspěch celého týmu.
A pak chyběl brankář, neboť Pavel v prvních devíti zápasech chyběl celkem pětkrát. A z těchto devíti zápasů jsme vyhráli jeden jediný!
Lehce chytat dech jsme začali proti Šejku Peterkovi, bohužel i v tomto případě bez bodového ohodnocení. A tak jsme se dočkali až s Efficenzou, když jsme dokázali dodržet předzápasovou taktiku a obrannou fázi udržet po celý zápas neprostupnou.
Navíc se rozstřílel nejlepší hráč jara Lukáš a všechno vypadalo aspoň na chvíli trochu růžově. Jenže pak přišel výbuch s Manny a po souhře obrany odešlo i to ve fotbalu zdaleka nejdůležitější, střílení gólů.
V následujících třech zápasech jsme nezískali ani jeden bod a dali jen jeden gól. Ve chvíli, kdy se ligová sezóna přehoupla do druhé poloviny, zůstávali jsme s jedinou výhrou přikování ke dnu tabulky. Situace se pomalu stávala kritickou, i když na zbytek sezóny alespoň měl vrátit do branky Pavel.
Od utkání s Dromedarians byl vlastně každý zápas duelem o přežití. A ten první jsme zvládli, i když vysvobozující Tomášovu trefu dělilo od závěrečného hvizdu jen několik málo minut.
Jenže co jsme v tomhle utkání získali, to jsme po stejném výsledku proti Podolce opět ztratili. Tomáš si ve své nejhorší sezóně kariéry nasadil trnovou korunu neproměněním klíčové penalty a právě na vzájemný zápas se soupeř zachránil na náš úkor.
I proto následně trochu ztratilo hodnotu jednoznačné vítězství nad Polární září, dalším z postupujících. My jsme ale v tu chvíli stále mohli ještě reálně pomýšlet na záchranu, když naši konkurenti klopýtali častěji a obírali se o body navzájem.
První opravdový zápas o všechno přišel až v desátém kole, poražený z duelu s Pradoxem měl sestup zpečetěn. My začali skvěle a soupeře první půli k ničemu nepustili.
Jenže pak jsme pokolikáté už ztratili koncentraci a soupeř z ničeho vyrovnal. K beznaději zbývaly pouhé dvě minuty, když Michalova kopačka usměrnila míč do sítě potřetí a po výhře Dromedarians nad Podolkou jsme měli vše ve svých rukou...
A tady, těsně pod vrcholem, jsme poprvé tlak situace nezvládli. Utkání s Pyjavícemi dost možná na šedesáti minutách shrnulo celou naší sezónu. Zpočátku chaos a zmar, pak vzepětí, které se ovšem v závěru ukázalo jako marné. Sestup rozhodně není tragédie, ale je jasné, že byl zbytečný...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat