Náročná mise s krycím názvem „Postup“ byla úspěšně dokončena, Modrý Svině na jaře začnou tvořit druhou kapitolu rozepsaného příběhu zvaného šestá liga. Zároveň klub potřetí v řadě zakončil kalendářní rok postupem, což je už samo o sobě úspěchem, který se nepoštěstí každému.
Nejdříve trochu statistiky, která jak víme „nuda je“. Rekord osmi ligových výher v sezóně díky kontumaci zápasu s Dromedarians odolal, devět vítězství ze dvanácti zápasů, které jsme na podzim odehráli, už ale regulérním zápisem do historie bezesporu je, stejně jako to, že jsme pouze dvakrát odcházeli ze hřiště poraženi!
K tomu se musí přičíst fakt, že 17 získaných bodů je historicky nejlepším bodovým ziskem týmu v lize. Paradoxní je, že zatímco v obou předchozích sezónách nám stačilo na přímý postup o bod méně, zůstali jsme tentokrát přes rekordní zisk až čtvrtí. To vše značí, že sezóna nebyla rozhodně jednoduchá.
V čem se letošní postup liší od těch dvou předchozích? Především tím, že do sezóny jsme už nastupovali s odhodláním udělat vše pro návrat do šestky a hlavně, byli jsme alespoň papírovými favority skupiny. To, že jsme stejně jako vždy museli bojovat o úspěch až do posledního kola, je věc druhá...
Rozdíl byl markantní i ve výsledcích zápasů s přímými konkurenty. Před dvěma lety jsme z pěti klíčových zápasů čtyři vyhráli, na podzim 2007 jsme pak s žádným s uchazečů o postup neprohráli. A současnost? Jen bod ze tří zápasů a skoro až ostudné skóre 1:10!
Ale pokud řekneme „A“, měli bychom vzápětí dodat i „B“. Možná jednou z nejdůležitějších nuancí, která spolurozhodovala o konečném úspěchu, byl fakt, že jsme se vyvarovali bodových ztrát s tabulkově průměrnými týmy, byť v utkání třeba s Meďákem nebo Co je? nás od neúspěchu dělilo pár minut...
A ještě možná jedna drobnost, která výsledný dojem ze sezóny trochu kalí. Oproti předchozím sezónám i záchranářskému pokusu v šestce chybělo takové to nadšení a entuziasmus, který nakazí celý klub a pomáhá k lepším výsledkům, zkrátka pozitivní atmosféra v týmu. Jako by na všechny dolehla podzimní deprese, byť výsledky k tomu nedávaly žádný důvod.
Záměrně se však bavíme o výsledcích, nikoliv o výkonech - neboť ty občas příliš neodpovídaly našemu tabulkovému postavení a faktu, že hrajeme o postup. Jen díky velké bojovnosti, nasazení a víře ve vlastní síly jsme byli ve hře až do konce. Ale ono občas není důležité mít top formu, ale dokázat vytěžit z minima maximum, a to se nám jednoznačně podařilo.
Pokud si uplynulá sezóna zaslouží srov-nání s některou ze svých starších sestřiček, pak jistě s tou první. Předně tím, že prakticky od poloviny soutěže nad námi visel pomyslný Damoklův meč. Každá bodová ztráta znamenala konec nadějí a v obou případech jsme dokázali i s tímto břemenem uspět.
Shodné bylo i vyvrcholení sezóny. Stejně jako před dvěma lety proti nám stál tým, kterému vůbec o nic nešlo, navíc z úplného dna tabulky. A historie se znovu opakovala, i tentokrát se nám herně příliš nedařilo a o výsledku jsme rozhodli až v závěru.
A do třetice déjá vu, i obsazení rolí se takřka shodovalo. O góly se opět staral Martin, který se navíc během sezóny přidal do klubu „stovkařů“, o tvorbu hry nejlepší hráč podzimu Matěj a na místě poslední instance vše jistil Pavel. Jen trápícího se Tomáše nahradil v roli bojovníka neúnavný Jirka…
Pro někoho může být postup příjemným překvapením, pro jiného zas jen splněnou povinností, a někomu je úplně jedno, kde zrovna hrajeme, hlavně že je dobrá parta. Důležité je, že se ve chvíli, kdy o něco jde, dokážou všichni táhnout za jeden provaz. Na jaře právě tohle budeme potřebovat nejvíc...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat