Nevstoupíš dvakrát do téže řeky

Dvanáct měsíců uteklo jako voda a Modrý Svině znovu stojí na prahu šesté ligy. Bohatší o zkušenosti z loňského jara a otřískané těžkými bitvami při podzimní postupové jízdě.

Přestože jedno otřepané klišé hovoří o tom, že zachránit se je mnohem lehčí než postoupit, nečeká nás v následujících třech měsících vůbec nic jednoduchého. Ale výkon v prvním ligovém duelu dává jistou naději, že letos do fotbalového Styxu znovu nevstoupíme.

Pohyb v hráčském kádru má ve Sviních už svou ustálenou podobu a to ve formátu „kus za kus“. Tentokrát se s námi rozloučil David, jenž dal před záchrannou misí v šestce přednost nejspíš témuž v bledě modrém, jen už v oranžovém dresu Ústavanu o patro výš. Davidem uvolněné místo v kádru v tichosti a klidu sobě vlastním zaplnil Michal Stodola, který se do týmu vrátil už podruhé.

Pokud by se naše šance na udržení posuzovaly podle výsledků z přípravy, mohli bychom se rovnou vzdát. Únorový přátelák zrušil sníh a tak jsme šli v poháru na PRKA bez herní přípravy. Soupeře jsme sice ze hry prakticky k ničemu nepustili, leč hlavně kvůli trápení v koncovce jsme stejně prohráli 1:2.

Přes zklamání z vyřazení to však bylo herně i výsledkově nejpovedenější vystoupení v měsíci březnu. O týden později jsme totiž vybuchli na svém vlastním turnaji, když jsme nedokázali ani jednou vyhrát a na Svině Cupu skončili poprvé bez medaile.

Následující přípravné duely měly mnoho společného - hru bez náznaku systému nebo organizace, hrubé chyby v obraně a sterilní útok, výsledkem logicky nemohlo být nic jiného než dvě poměrně vysoké porážky. První ligový duel však dal na trápení v přípravě hodně rychle a hlavně příjemně zapomenout.

Kompaktní obranný blok držel v rámci možností soupeře co nejdál od Pavla, s tím, co prošlo, si náš gólman poradil a obětavost a nasazení nám přinesly možnosti ke skórování, které jsme dokázali využít. A přitom soupeř hrál ještě na podzim o dvě ligy výš než my! Ukázalo se, že když budeme bojovat, můžeme se měřit s kýmkoliv.

Oproti stejné situaci z loňského roku sice jde o obrovský posun (loni jsme v prvním utkání jara prohráli 4:9), přesto se jedná teprve o první zápas a k vytoužené záchraně je stále daleko. Co nás tedy ve zbývajících duelech čeká a nemine?

Los nás poprvé, přesto hned dvakrát v krátké době posílá do míst, která dala lize její název. Hřiště na Hanspaulce je nejen poměrně daleko, ale čekají nás tam i dva velmi složité zápasy. Proti Fugasu se vedle soupeře budeme možná muset potýkat i s nástrahami nafukovací haly, která by měla až do poloviny dubna zastřešovat hrací plochu, Lipodur zas nemá rozhodně pověst bezproblémového soupeře.

Vklíněn mezi dvojici duelů v Dejvicích nás však čeká možná klíčový zápas sezóny. Na Tempu se postavíme soupeři v boji o záchranu Huňáči v době, kdy část týmu včetně Matěje bude pobývat v Holandsku a zároveň Lukáš ve Francii. Pokud naše oslabená sestava utkání i přes to zvládne, nabude vidina udržení mnohem reálnějších obrysů.

Střední část sezóny nás nejen vrátí na zrekonstruované Kbely, kde čeká namísto oblíbeného pískoviště umělá tráva, ale i o mnoho let zpátky v čase. Už dlouhé roky jsme totiž nehráli v jiný všední den než v pátek, nyní nás to čeká hned dvakrát. V jaké sestavě se proti silným soupeřům v předehrávkách postavíme, je také jedním z velkých otazníků.

Druhá polovina sezóny přinese vedle týdenní pauzy na konci května převážně setkání se starými známými. Že v duelech s Pyjavícemi a Rohožníkem půjde dost možná o čtyři body asi netřeba připomínat, úspěch proti Čelzí je otázkou týmové cti a derniéra na Děkance proti borcům z Delivery bude pouze tou pomyslnou třešničkou na dortu. Ať už bude v té chvíli naše situace jakákoliv, bude mít konec sezóny rozhodně svůj náboj.

Ať už ale budeme bodovat o body s kýmkoliv, vždy bychom měli mít na paměti jedno. Není až tak důležité, jak zahrál soupeř a jakým výsledkem zápas skončil. Důležité je to, jak jsme hráli my a jestli jsme dali do hry všechno. Není totiž žádnou ostudou prohrát, když víš, že jsi udělal pro výhru maximum.