Nejhorší předsezónní obavy se naplnily, Svině se po třetím kole bez jediného bodu krčily na samém dně tabulky. I tento samotný fakt by byl důvodem pro hlubší analýzu a sebereflexi, leč tři porážky v řadě nejsou zdaleka tím nejdůležitějším, co tým v současnosti trápí.
Vydřené páteční vítězství nad KTB nám sice vlilo do žil novou naději, že by probíhající sezóna nemusela být úplně tragická, při střízlivějším hodnocení ho ale nelze brát vážněji než jako prozatím osamocený důkaz toho, že co se týká samotné hry, není ještě všechno ztraceno.
Bota nás však tlačí někde trochu jinde a přesně to ukázaly právě poslední dva zápasy. Ano, můžeme polemizovat o rozdílné kvalitě soupeřů a důležitosti Jirkova návratu, největší diference však byla nejspíš mnohem prostší - více hráčů na střídání. Svině totiž už delší dobu doplácejí na početně slabší lavičku.
Nejde přitom pouze o výsledky jako takové, ale hlavně celkový pocit ze hry. Ne každý z týmu má fyzický fond na to, aby zvládl celý zápas s minimem střídání a i ti nejvytíženější borci si také rádi na pár chvil oddechnou na lavičce. A ztrácet zápasy kvůli tomu, že nás soupeř prostě uběhá, to asi nemůže bavit nikoho.
Možnosti jsou v zásadě dvě, každá se svými výhodami a úskalími. Buď můžeme přemlouvat k návratu některé z bývalých spoluhráčů, či těch se slabší zápasovou účastí, nebo se pokusit početně doplnit kádr o nové tváře.
První varianta se jeví už na první pohled nepříliš reálně, žádný z navrátilců v minulosti nevydržel více než jednu, dvě sezóny a zase se potichu vytratil. A přemlouvat notorické absentéry, aby byli tak laskaví a začali se objevovat častěji, protože je potřebujeme, to by možná bylo trochu pod úroveň.
Posílení zvenčí se jeví jako logičtější, byť ani to nemusí být vždy ideální volbou, případ Ondry Matějky je dodnes velkým mementem. Leč tato varianta vždy narazí na balvan zvaný "tradice". Tedy, že příchody nových hráčů bez větších vazeb na kolektiv narušují původní myšlenku, se kterou se tým zakládal.
Zastánci této teorie si bohužel neuvědomují fakta. Originální sestava už v týmu zdaleka nedominuje, současný poměr je přesně vyrovnaný 6:6, na stranu "starších" se však počítá dlouhodobě zraněný Martin a pak Petr, jehož vztah ke klubu nebyl nikdy bůhvíjaký. Takže o jaké tradici se tu vlastně mluví?
Legenda o partě středoškoláků, která si před lety začala plnit svůj fotbalový sen, je sice krásná, leč za současného stavu týmu nejen už nerealizovatelná, ale hlavně naprosto neaktuální. Jistě, tým jsme původně založili kvůli tomu, abychom se mohli scházet i po letech, ale toho jsme schopni i bez fotbalu. Ba naopak, pozápasové hospody svou úrovni a obsazením dvakrát neoslňují.
Není ale až tak důležité, která z výše zmíněných variant nakonec dostane přednost. Hlavní je, aby se v tomto směru konečně něco začalo dít. Dobu jsme sice trochu zaspali, ale stále není nic ztraceno. Svině přežily mnohé, měly by zvládnout i současnou nevlídnou dobu. Pokud se ale budeme nadále tvářit, že je všechno "v pohodě", budeme pouze klesat níž a níž, a bohužel nejen v tabulce...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat