Obvykle klade nepříjemné otázky ostatním, tentokrát usedl do zpovědního křesla sám. Pamětník starých časů, který se však výborně orientuje i v současném dění v týmu. Je také jakýmsi obojživelníkem, když na jedné straně je stále aktivním hráčem, v poslední době je však na našich utkáních více jako divák a fanoušek. O tom, že HONZA VOLDÁN má velké svinské srdce, však ani v nejmenším nepochybujte. Jak vidí současnost i budoucnost týmu, jeho úspěchy i problémy a jak se vyrovnává s pověstí notorického absentéra?
No moje očekávání můžou být jen tak skromný, jak velký je můj přínos pro tým. Takže především budu fandit a podporovat náš ansámbl, aby se bez problémů udržel. Co se týká mně samotného, tak jsem myslím za poslední měsíc zapracoval na kondici, abych tolik nezaostával, samozřejmě ideál je ještě daleko. Taky věřím, že se mi podaří zapojit se do většího počtu zápasů než v minulých sezónách, ale ideální to taky ještě nebude…
Pokud by sis měl zahrát na věštce, jak bude podle tebe vypadat tato sezóna?
Když to vezmu z pohledu našich jarních sezón, tak se trochu obávám. Taky naše klasická bolístka v podobě brankářského postu pořád není dořešená ke spokojenosti všech, takže jsem spíš opatrný. Hádám, že bychom se mohli pohybovat někde okolo středu tabulky a hezky zakotvit v šestce. Hlavně se udržet a to bez stresů a potíží.
Ovšem přiznejme si, poslední výsledky nejsou zrovna z nejlepších. Neobáváš se třeba, že se bude opakovat loňské jaro?
Tak lhal bych, kdybych se neobával, loňské jaro a ani to předloňské nám nevyšlo. Příprava je ale něco jiného než liga. První zápas sice taky zrovna nenadchl, ale podle informací, co mám, tak šlo spíš o kolaps obrany a ten se snad v takové míře opakovat nebude.
Nejdůležitější je podle mě se poučit a hodit to za hlavu. Hlavně tomu nepřikládat větší význam, než má první zápas. Nechtěl bych, aby se tým propadl do nějaké krize, kdy zase budeme víc řešit vnitřní problémy než fotbal samotný. Pozitivní je i celkem dobrá úspěšnost útoku, takže uvidíme v dalších zápasech. Chce to spíš chladnou hlavu…
To určitě. Nezdá se ti ale, že jsme třeba udělali až příliš velký vývojový skok? Přeci jen podzimní sezóna měla sloužit spíš k etablování v sedmičce, cílem byla klidná záchrana a najednou jsme postoupili...
No skok to byl za ty poslední dva roky opravdu rychlý. Až moc rychlý, ale s tím už nic nenaděláme. Oba podzimy vyšly nečekaně dobře. Postup do šestky byl skoro až takový „úlek“ a možná nám hrozí „přehřátí“ z toho překotného vývoje, ale Hanspaulka je přeci jen pořád amatérská liga a sestupy i postupy jsou „na denním pořádku“.
Pokud se ukáže, že to bylo až moc velké zrychlení a sestoupíme, tak to sice bude velká škoda, ale nesmíme to zase brát tragicky. Sestup jsme sice ještě nezažili, ale pokud se nechystáme to s týmem v příštích letech zabalit, tak nás ještě postupů i sestupů určitě pár čeká.
Ptám se proto, že ty patříš k té části týmu, která nebere až tolik zřetel na výsledky a důležitější je pro ni pozitivní atmosféra a případné neúspěchy v šestce by ji mohly opět narušit...
To určitě. Zase se ale nic nesmí přehánět. Ona ta atmosféra jde většinou ruku v ruce s výsledky. Pro mě jsou Modrý Svině hlavně prostředek k tomu, abychom měli něco společného, co nás baví a zajímá, díky čemu se potkáváme. Prostě je to „naše věc“. Když se nedaří, tak si nehážu mašli, ale těžko se po několikáté prohře v řadě dobře pobavíte v hospodě a budete v úplně pohodě. Když už jsme se do toho dali, tak to hrajeme i kvůli tomu, abychom byli úspěšní, to určitě, ovšem ten úspěch není pro mě výš než to „společenství“ kolem…
Už jsi to nakousl v první odpovědi, přesto se nemůžu nezeptat. Nemáš tak trochu obavy, že se nechytíš? Přeci jen, za poslední dva roky si odehrál minimum zápasů a to ještě většinou právě ve zmiňované loňské jarní sezóně a třeba v obou postupových sezónách si nastoupil dohromady jednou...
Tyhle obavy mě myslím neopouštějí, ať už jde o osmou, sedmou nebo šestou ligu. Jenže ten fyzický rozdíl ve spodní části lig podle mě, a i co jsem slyšel od zkušenějších, není prakticky žádný. Je to spíš tým od týmu. Fyzičku nemám ideální, ale myslím že nejsem jediný v týmu ani v lize (smích). Spíš jde o tu „vyhranost“. Pravda, naposled jsem si pořádně zahrál na jaře 2006, ale tehdy byl celý tým v pořádné krizi. S tou vyhraností ale zpětně už nic neudělám. Znám své současné možnosti a rozhodně se do hry nebudu cpát za každou cenu.
Dokážeš popsat pocity hráče, když tým postupuje a on sám u toho aktivně není?
(smích) Tomu říkám těžká otázka. Je tu samozřejmě pořád radost z postupu „jeho“ týmu, z těch úspěchů, i když na nich nemá herní zásluhy. Je tam ale určitě i ten pocit, že to člověku uniká, že se na tom nepodílí, a že je mimo to všechno. Ovšem zase žádná tragédie. Je to Hanspaulka a nejde mít všechno. Bude ještě hodně sezón.
Při pohledu do týmových statistik zaujme, že ze všech aktivních hráčů, kteří pamatují osmou ligu, máš suverénně nejméně odehraných zápasů. Kdybys měl říct hlavní důvod, proč to číslo není vyšší…
Jsem si svých statistik dobře vědom a pyšný na ně zrovna nejsem, ale jak jsem řekl, nikdy nejde mít všechno. Jsou důležitější věci než fotbal. Hlavním důvodem jsou termíny zápasů o víkendech, které mě staví do dost neřešitelné situace. Mám „na krku“ jedno celkem velký stavení v jižních Čechách, o který se starám prakticky sám a přes to prostě „nejede vlak“. Donedávna jsem dělil víkendy mezi Prahu, jižní Čechy a přítelkyni u Karlových Varů. Poslední štace už odpadla, teď už to je jen Praha a chalupa, takže na zápasy se budu dostávat častěji. Ideální to ale pořád nebude, přesto nechci házet „ručník do ringu“ jen proto, že v současnosti to lépe nezvládám.
Díky své časté zápasové indispozici jsi se také stal častým terčem vtípků spoluhráčů...
Tak vtípky být musí. Vynechat moje absence, Vítkovu pleš, Otovo prezidentování nebo Martinovo oblečení prostě nejde. Všechno má ale svou míru. Já to všechno beru, ale jsou chvíle, kdy to zamrzí, protože mě ty absence samozřejmě netěší. To je ale jen občas, když to je myšleno spíš jako výčitka. Lidi, kteří chápou, jaké to je mít nějaké povinnosti, s kterými se prostě nedá hnout, to berou tak, jak to je, že já s těmi víkendy nemůžu nic moc udělat. Každý z nás má postupně čím dál tím víc vytížení a tak se to od výčitek přesouvá k těm vtípkům a ty já beru. Jsem prostě polovinou sedlák z jihu Čech. (smích)
Na druhou stranu, jsi jeden z těch, kteří jsou v týmu od jeho prvopočátku. Vzpomeneš si třeba ještě na první zápas v Hanspaulce, od něhož nedávno uplynulo pět let?
No určitě, to se snad nedá zapomenout. Pochmurný a chvílemi snad i deštěm skrápěný Hagibor. Jáma pohlcující zakopnuté míče. Michal pouštějící góly z autů. Tvrdý náraz našich představ na realitu v podobě pánů z Juventusu, z kterých šel chvílemi skoro strach. (smích)
Ve srovnání s dneškem až úsměvná vzpomínka... Jako člověk, který má možná stejně dobrý pohled na tým zvenčí jako zevnitř, jak bys zhodnotil uplynulých pět let?
No to je záludná otázka, která by vydala spíš na samostatný článek… (smích) Ve zkratce tedy - úspěšně. Prošli jsme si krizemi i úspěchy. Všechno jsme to přestáli a klub funguje dobře. Pořád je to místo k setkávání. Nerozpadli jsme se a nápady na trhání týmu na áčko a béčko byly snad s úspěchem zavrženy jako neperspektivní. Něco už máme za sebou, dostáváme se v Hanspaulce do povědomí. I stránky a vše kolem týmu se taky pořád posouvá. V současnosti jsme podle mě v „dospělé“ fázi. Modrý Svině si už prošly svými začátky i pubertou…
Co je podle tebe největší slabinou týmu, jak po fotbalové, tak společenské stránce a co je naopak na týmu nejpozitivnější?
My až na drobné výjimky prostě nejsme „fotbalisti“, i když poslední dobou celkem posilujeme. Je důležitý si to uvědomit. Naše zlepšování má své meze v nás samotných a ten vývoj bude vždy jen po krůčkách. Zlepšit se můžeme zkušeností, sehraností nebo popřípadě ve fyzičce. Pokud někdo míří moc vysoko a očekává precizní a krásný fotbalový představení, tak u nás myslím nepochodí. Ten tým jsme založili pro nás a to je taky jeho hlavní smysl, který se dotýká i té společenské stránky. Vyměnit hráče za lepší fotbalisty určitě jde, ale to není naše cesta. To by zůstaly Modrý Svině bez „Sviní“. Kdo si neuvědomí, že Svině jsou i společenství lidí, tak moc nepochodí. Nejsilnější je určitě týmový duch, sešlosti, hospody, soustředění, stránky a podobně. (smích)
A myslíš, že to tak bude i nadále? Dovedeš si vůbec představit, co bude se Sviněmi za deset let?
Nevím, tohle se dá těžko předpovídat. Když budou lidi chtít, tak to tak bude a pokud o to už stát nebudou, tak se z týmu stane jen čistě fotbalový uskupení. Deset let je dlouhá doba. Kdo by si před pěti lety třeba právě na tom Hagiboru představil naší nebo i svou budoucnost takovou, jaká je. Určitě nějakých sešlostí asi ubude. Budou tu první rodinky a podobné „aktivity“. Někdo odejde, někdo přijde, ale věřím, že alespoň minimální základ z Ústavní se udrží, i když se třeba budeme vídat méně. Hezká by byla i vize soustředění, kde už „staré“ Svině s rodinami budou pořádat dětský olympiády pro své potomky, ale to už jsme opravdu hodně daleko. (smích)
Když už jsme narazili na téma soustředění, tak to letos poprvé bude za účasti přítelkyň. Co pro tebe tato změna znamená?
To je tenký led. Hlavně bych nechtěl, aby si to někdo vykládal osobně, protože tak to není. Já mám fanynky a drahé polovičky našich hráčů opravdu rád, ale trochu mě mrzí, že končí doba pánských jízd. Myslím, že nejsme ještě tak staří, abychom nevyrazili někam jen kluci a neužili si to tam po chlapsku. (smích) Takové akce jsou potřeba v každém věku. Soustředění se slečnami se ale nebráním, jen bych nejradši bral obě dvě verze. Nerad přicházím o tu atmosféru, kdy jedou jen kluci, ale pokud už se takhle nedáme dohromady, tak co se dá dělat.
S tím souvisí i sílící hlasy, že naši skupinu postihla jakási „krize středního věku“. Společné akce už jsou spíše o rutině, jsme usedlejší, bráníme se zkoušet nové věci...
No nejsem si jistý, jestli ty „hlasy“ už početně nepřevýšily tu druhou skupinu. (smích) Něco na tom pravdy určitě je. Možná je to jen naše iluze, kterou jsme si časem vsugerovali, že už na to „kalení“ nemáme. Hlavně to myslím musíme přestat řešit. Prostě konat a nebránit se.
Jsi pomyslnou polovinou této redakce. Jakou vidíš úlohu Swinstva v budoucnu a co by si na něm chtěl ještě vylepšit?
Toho by bylo víc, ale to patří na naše redakční porady. (smích) Swinstvo je pro mě taková třešnička na dortu, která doplňuje trojúhelník kolem týmu, jenž tvoří to společenství lidí, in-ternetové stránky a časopis. Swinstvo by mělo být zdrojem informací a zdaleka ne jen pro hráče, ba právě naopak. Zdrojem těch informací, na které se v hospodě třeba nedostane. Místem, kde se dá nastolit nějaké téma, které je dobré vynést na světlo a odstartovat tím diskuzi v týmu. Integračním nástrojem pro nováčky a také trochu součást toho celého divadla okolo našeho velkého „profi“ klubu s jeho prezidentem, pravidelným hodnocením hráčů, týmovými soustředěními...
Na závěr se ještě vrátím k otázce tvých zápasových absencí, ale z úplně jiného úhlu. Co vlastně dělá Honza Voldán, když takzvaně „honí veverky po lese“?
Když už je teda fakt nestíhá a utečou jemu i psovi, tak například dělá střechu na některý z budov, seče trávu, něco zdí, kácí a prořezává stromy, staví kůlnu, dělá dřevo na zimu, něco sváží traktorem, opravuje co je zrovna potřeba od kotle po křovinořez a podobně. Je to rozmanité. Taky si ale užívá, prostě Honza se nikdy nenudí. (smích).
Tomu rád věřím. A plánuješ třeba zase nějakou jihočeskou veselici, něco na způsob pomaturitního selátka nebo Silvestrů?
Tak i takové myšlenky se mi honí hlavou. Ohledně grilování, po selátku mě teď láká menší býček. (smích) Před časem jsem měl možnost se něčeho takového zúčastnit a celkem mě to nadchlo, ovšem chce to armádu lidí. Uvidíme, co se třeba dá dohromady i podle odezvy. Nápadů je přehršel, od zřízení základního tábora pro sjíždění Lužnice, obyčejného čepování piva a upečení něčeho k snědku až po sportovní turnaj na louce nebo paintball. Uvidíme…
Žádné komentáře:
Okomentovat