...až se ucho utrhne. Stará lidová moudra mají na rozdíl od většiny moderních výroků tu krásnou vlastnost, že platí vždy a všude. A tak Modrý Svině po dvou letech tápání dosáhly "vytouženého" sestupu a desátý rok svého působení v Hanspaulce začnou tam, kam se před lety původní tým chtěl dostat - tedy v 7. lize. Mluvit o překvapení nebo smůle nemá smysl, jednalo se o výbuch naprosto zasloužený, ke kterému navíc klub dlouhodobě směřoval. A jak už to tak bývá, neutrhlo se nyní pouze ucho, ale rozbil celý džbán a jeho nositel si ještě pěkně natloukl...
Mnohé napovědělo už přátelské utkání, ke kterému jsme se jako už tradičně nesešli a po dost hrůzostrašném výkonu prohráli o čtyři góly s týmem, který působil danou sezónu o dvě ligy níž (a jen tak mimochodem, s průměrnou bilancí 5-2-4 skončil kdesi uprostřed tabulky). Ale našla se i pozitiva, vyzkoušeli jsme jednu z podzimních posil Jirku Škrábka a ucházejícím výkonem (na který už však nedokázal navázat) se po dvouleté vynucené pauze vrátil do týmu Martin. Jinak však šlo o čiré utrpení, zvlášť druhá půle byla krutou ukázkou toho, jak dokáže hrát fotbal tým z osmičky a co předvádíme my.
Nastala sezóna a jak už bývá naším dobrým zvykem, nějak jsme to nezaregistrovali a první zápas odehráli eufemisticky řečeno v kombinované sestavě. Proto nepřekvapí, že jsme soupeři, který byl ve skupině jednoznačně nejslabší a následujících devět utkání většinou vysokým rozdílem prohrál, nedokázali dát ani gól a prohráli 0:3. To však byl teprve začátek.
V dalších dvou utkáních jsme příliš šancí neměli, proti mladíkům z Nightmare teamu jsme sice dokázali vymazat v druhé půli dvoubrankové manko, ale zas nás nepodržela obrana s brankářem. Na Tempo k zápasu s Los Bimbananos se nás pak sice sjelo po letech jedenáct, ale výsledkové zlepšení to nepřineslo. Podruhé ze tří zápasů jsme nedali ani gól a zůstávali na nule.
Pokud by se měl vybrat jedno období, které rozhodlo o našem sestupu, tak přesvědčivě vítězí první polovina října, plus předehrávka poslední záříjový den se Žlutými křídly. Ze tří zápasů, kde ve dvou jsme byli jasně lepší a jeden mohl skončit jakýmkoliv výsledkem, jsme získali pouze bod po výsledcích 1:2, 1:1 jen díky gólu v poslední minutě a 0:1.
I fotbalovému analfabetovi musí být jasné, v čem byl zakopaný pes. Dvojice běchovických utkání s Pyjavícemi respektive Atléticem Cerveza následně nabídla další střípky do mozaiky důvodů, proč s tímhle herním projevem a hlavně produktivitou nemáme v šesté lize co pohledávat. Pro připomenutí, výsledky 1:1 (opět díky brance v závěru) a pro změnu 1:2.
Možná nejlepší výkon jsme si schovali na utkání, které teoreticky rozhodovalo o našem bytí a nebytí. Reálně se ale pětibodová ztráta na Eukaryotu v podstatě nedala za tři kola stáhnout. Rychle jsme vedli, jenže v desáté minutě jsme přišli o vyloučeného Matěje. Naštěstí i soupeř šel do čtyř, a tak jsme mohli držet těsné vedení s jediným hráčem na střídání skoro až do konce. Že jsme nakonec zápas prohráli a definitivně sestoupili? V našem podzimním marasmu prostě místo na příběhy s dobrým koncem nebylo.
Bavit se o tom, jestli v posledních dvou utkáních byla naše sestava taková, jaká byla proto, že se o nic nehrálo, nebo šlo jen o souhru okolností, v podstatě nemá smysl. Střízlivý pohled by se asi přiklonil k druhé variantě, ale loajalita některých hráčů ke klubu je na tak nízké úrovni, že to k negativním soudům prostě svádí. Ať tak či onak, i vzhledem k tomu, že Matěj dostal dvouzápasový distanc a tedy předčasnou "dovolenou", na poslední dva zápasy jsme se sešli ve čtyřech, respektive v pěti.
První z nich jsme však ještě nějak zvládli a i díky podobnému doplnění sestavy jako na úvodní utkání sezóny jsme nad favorizovaným soupeřem překvapivě snadno vyhráli. A derniéra v chladných Stodůlkách v pěti lidech + výpomoc v podání Jirkovy přítelkyně Aleny, korunovaná debaklem 0:9, už v podstatě nikoho netrápila.
Modrý Svině čeká velmi obtížný jubilejní rok existence. Tým, který z posledních šestnácti utkání dvanáct prohrál, si bude muset znovu osvojit už málem zapomenutou schopnost vítězit. Vedle toho musíme zvládnout přechod na nové čtvrteční termíny a více než půl sezóny bez domácího hřiště. Klub také bude muset vyřešit problém s úzkým kádrem, s kterým neúspěšně bojuje už několik sezón. A to v situaci, kdy času mají všichni méně a méně. Nezbývá než doufat, že podzimní oslava se ponese v pozitivním duchu, nikoliv na vlně nostalgie...
Žádné komentáře:
Okomentovat