Sezóna, která měla být ve znamení restartu a přestavby týmu, skončila dost nečekaně postupem. Přitom nešlo o žádné dílo náhody, ve většině zápasů jsme byli herně lepší a na konci mohli slavit krom jiného bodově nejlepší sezónu v historii. Co stálo za překvapivým úspěchem?
Předně, týmu rozhodně neuškodily zimní fotbálky. Byť nás chodila většinou tak polovina, svůj smysl to mělo a ukázalo se, že jsou stale lidé, kteří na fotbal chodit chtějí. Také se povedl vstup do sezóny v rámci Ligového poháru, kde jsme po pěti letech konečně opět postoupili do 2. kola a ani do osmifinále nebylo nakonec daleko.
Tento dobrý start se pak přenesl i do ligy a po vydřené velmi důležité výhře nad Severním větrem jsme si začali po dlouhé době zase trochu věřit. Výkony sice nebyly vždy hvězdné, ale narůstající sebevědomí nám pomáhalo vyhrávat i utkání, ve kterých jsme nebyli lepší a tím nakonec získali rozhodující náskok na konkurenty. A naučili jsme se i otáčet zápasy, z pěti duelů, ve který jsme inkasovali jako první, jsme dokázali vyhrát tři.
Skvělý obrat z 1:3 na 5:4 proti SVJK nás nastartoval k nezapomenutelnému dubnovému představení, v prvním měsíci sezóny jsme neztratili ani bod a vyhráli čtyři zápasy v řadě. A v neposlední řadě se probudila Šípková Růženka týmu Ivoš. K výše zmíněnému rekordu přispěl celkem 12 body a ačkoliv se ve zbytku sezóny už tolik neprosazoval, byl jednoznačně největší hvězdou týmu.
Ve druhém kole jsme v poklidu přejeli Suchou dáseň a po dalším úspěšném miniobratu proti Suchdol sabres jsme se ocitli tam, kde jsme se před startem vůbec nečekali - na prvním místě. Z trůnu nás sesadil až v prvním květnovém kole Skif, jediný soupeř, na kterého jsme jednoznačně neměli. Sehraným Ukrajincům od té doby koukala na záda celá skupina a bylo jasné, že se hraje už jen o stříbro.
Porážka 0:2 nás sice srazila ve vyrovnané špičce mimo postupové pozice, následující důležitý souboj jsme ale zvládli. Na třetí pokus jsme dokázali vyhrát na Mikulovce, v přímém souboji o postup jsme tam porazili Albuquerque a dostali se na druhé místo, které už jsme do konce soutěže neopustili. S Hervisem jsme sice po dobrém začátku ztratili bod, s ohledem na výsledky ostatních jsme ale i remízu 2:2 brali.
Zbytek sezóny jsme dohrávali trochu uspokojení a výkony už nebyly nejlepší, přesto to na vítězství stačilo. Výhra 3:1 proti slabé Kulvě ale byla spíš zklamáním, přes tragický začátek jsme přehráli Los Muchachos a do třetice padl i Rival club, což nám zajistilo definitivně postup. Tato jistota se pak promítla do výkonu v posledním zápase, přes výslednou remízu se sestupujícími Válcovnami jsme ale prožili bodově nejlepší sezónu v historii.
Co si z úspěšného vystoupení vzít do budoucnosti? Poučit bychom se měli spíše z těch méně povedených zápasů, některé individuální chyby budou soupeři o úroveň výš nemilosrdně trestat. Sestava se snad po delší době ustálila a s návratem Matěje budeme ještě silnější, otázkou je, nakolik nás bude limitovat slabší konkurence v útoku a hlavně absence klasického střelce. Sedm Ivošových gólů sice není málo, ale žádný super výkon to také není.
Jaro nám ukázalo, že 7. liga je pro nás málo a také že máme na to, abychom hráli slušný fotbal a nemuseli se v "šestce" plácat jen u dna. Předpoklady ale teď musíme o úroveň výš potvrdit, abychom se nestali jedním z těch "jojo" klubů, které neustále pendlují mezi soutěžemi. Pokud opravdu zapneme, nemusí být nakonec ani ta 6. liga naším stropem.
Tento dobrý start se pak přenesl i do ligy a po vydřené velmi důležité výhře nad Severním větrem jsme si začali po dlouhé době zase trochu věřit. Výkony sice nebyly vždy hvězdné, ale narůstající sebevědomí nám pomáhalo vyhrávat i utkání, ve kterých jsme nebyli lepší a tím nakonec získali rozhodující náskok na konkurenty. A naučili jsme se i otáčet zápasy, z pěti duelů, ve který jsme inkasovali jako první, jsme dokázali vyhrát tři.
Skvělý obrat z 1:3 na 5:4 proti SVJK nás nastartoval k nezapomenutelnému dubnovému představení, v prvním měsíci sezóny jsme neztratili ani bod a vyhráli čtyři zápasy v řadě. A v neposlední řadě se probudila Šípková Růženka týmu Ivoš. K výše zmíněnému rekordu přispěl celkem 12 body a ačkoliv se ve zbytku sezóny už tolik neprosazoval, byl jednoznačně největší hvězdou týmu.
Ve druhém kole jsme v poklidu přejeli Suchou dáseň a po dalším úspěšném miniobratu proti Suchdol sabres jsme se ocitli tam, kde jsme se před startem vůbec nečekali - na prvním místě. Z trůnu nás sesadil až v prvním květnovém kole Skif, jediný soupeř, na kterého jsme jednoznačně neměli. Sehraným Ukrajincům od té doby koukala na záda celá skupina a bylo jasné, že se hraje už jen o stříbro.
Porážka 0:2 nás sice srazila ve vyrovnané špičce mimo postupové pozice, následující důležitý souboj jsme ale zvládli. Na třetí pokus jsme dokázali vyhrát na Mikulovce, v přímém souboji o postup jsme tam porazili Albuquerque a dostali se na druhé místo, které už jsme do konce soutěže neopustili. S Hervisem jsme sice po dobrém začátku ztratili bod, s ohledem na výsledky ostatních jsme ale i remízu 2:2 brali.
Zbytek sezóny jsme dohrávali trochu uspokojení a výkony už nebyly nejlepší, přesto to na vítězství stačilo. Výhra 3:1 proti slabé Kulvě ale byla spíš zklamáním, přes tragický začátek jsme přehráli Los Muchachos a do třetice padl i Rival club, což nám zajistilo definitivně postup. Tato jistota se pak promítla do výkonu v posledním zápase, přes výslednou remízu se sestupujícími Válcovnami jsme ale prožili bodově nejlepší sezónu v historii.
Co si z úspěšného vystoupení vzít do budoucnosti? Poučit bychom se měli spíše z těch méně povedených zápasů, některé individuální chyby budou soupeři o úroveň výš nemilosrdně trestat. Sestava se snad po delší době ustálila a s návratem Matěje budeme ještě silnější, otázkou je, nakolik nás bude limitovat slabší konkurence v útoku a hlavně absence klasického střelce. Sedm Ivošových gólů sice není málo, ale žádný super výkon to také není.
Jaro nám ukázalo, že 7. liga je pro nás málo a také že máme na to, abychom hráli slušný fotbal a nemuseli se v "šestce" plácat jen u dna. Předpoklady ale teď musíme o úroveň výš potvrdit, abychom se nestali jedním z těch "jojo" klubů, které neustále pendlují mezi soutěžemi. Pokud opravdu zapneme, nemusí být nakonec ani ta 6. liga naším stropem.
Žádné komentáře:
Okomentovat