Šest kroků k postupu

Sedmá liga. Nesplnitelný sen nebo reálná možnost? Třetí sezóna našeho týmu v Hanspaulské lize se nezadržitelně chýlí ke konci a ačkoliv jsme šance na postup již ztratili, jistě není na škodu zamyslet se nad tématem našeho případného budoucího boje o přechod „o patro výš“ trochu více.

Zjednodušeně by se dalo říci, že cesta za postupem vede jen přes vítězství na hřišti. Jistě, ale jak toho dosáhnout? Existuje mnoho aspektů, které ovlivňují případný úspěch. Štěstí, náhoda, dobrý los nebo naopak absence, zranění či nepřízeň rozhodčího, to vše se nedá předvídat, o to důležitější jsou proto faktory, které mohou hráči více či méně ovlivnit.

Brankář: Tomuto tématu jsme věnovali prakticky celé poslední číslo a post gólmana v tuto chvíli není největším problémem týmu. Martin Viták se vrátil v dobré formě, což potvrdil již ve druhém zápase, kdy ho o čisté konto připravila pouze dezorientovanost vlastního spoluhráče. A Michal Malý předvedl během svého záskoku v brance několik velmi důležitých zákroků a rozhodně nezklamal. Pokud se naši brankáři vyvarují zbytečných minel a ke standardním brankářským zákrokům přidají i něco navíc, není se čeho bát.

Obrana: Jedna ze základních fotbalových pouček říká: „Nedostaneš gól, neprohraješ...“ Obrana rozhodně není skálou, o kterou by se mohl kdokoli bez obav opřít, ale v porovnání s útokem se prozatím jeví jako silnější. Pomineme-li katastrofickou sezónu Jaro 2003, kdy se o nějaké obraně ani útoku nedalo v podstatě mluvit, tak v minulé sezóně jsme obdrželi v 11 zápasech jen 19 branek a v probíhající soutěži, nepočítáme-li herní tragédii proti Holešovicím, patříme opět mezi nejlépe bránící týmy skupiny. Díky posílení během podzimu získala defenzíva na síle a i když je stále co zlepšovat, větší problémy se nacházejí spíše v útoku.

Útok: Góly už sice dává, ale pořád málo. Kromě střelnice proti bezbrannému Pivoji a herního výpadku Válcovny v závěru vzájemného utkání ještě nikdy nedali naši útočníci v lize více než dvě branky, což není nejlepší vizitka. Stále to vypadá, jako by naše góly byly více dílem náhody než fotbalového umění. Tomáš Rosenberger sice skóruje téměř každý zápas a stále se drží v popředí tabulky střelců, ale zůstává ve svém počínání často osamocen. Dokud se naši střelci nezačnou trefovat do černého častěji, nemáme příliš naději na umístění mezi dvěma postupujícími týmy.

Taktika: Každý nezaujatý divák během chvilky zjistí, že žádná není. Občas sice dokážeme vymyslet nějakou pěknou akci, ale náš herní „systém“ se povětšinou sestává ze hry na náhodu a stereotypního nakopávání míčů na branku. Pokud se totiž tým schází jen k zápasům, nemá šanci si utvořit jakékoliv herní návyky.

Organizace hry: Podobná situace jako u taktiky. Hráči jsou spolu v kontaktu jen při utkáních, takže logicky chybí vazby mezi útokem a obranou a i hráči v jednotlivých řadách si spolu příliš nerozumějí, z čehož pak pramení někdy až příliš viditelný chaos. Obránci se občas nevracejí a útočníci zase příliš nevypomohou v defenzívě. Nesehranost pak způsobuje, že to vypadá, jako by se hráči viděli na hřišti poprvé. Stejně jako většina ostatních problémů se dá tento neduh odstranit jedině pravidelným tréninkem.

Vůle a přístup: Případ (ne)pískání a předchozího výkonu proti Holešovicím vypovídá o tom, že přístup většiny hráčů začíná i končí u odehrání zápasu, který, pokud se nevyvíjí zrovna nejlépe, raději vypustí. Možná to je právě největší problém, který nám brání posunout se v tabulce výš. Pokud hráči nebudou ochotni přinést nějakou oběť, například vstát ráno na pískání nebo třeba přijít na zápas, i když není zrovna krásné počasí, zůstaneme v 8. lize asi nastálo.