Největší úspěchy zpravidla přijdou tehdy, když je vůbec nečekáte. Podzimní sezóna původně nenabízela příliš zajímavého, očekávalo se umístění do třetího místa a s ním spojený "povinný" postup. Po pomalejším rozjezdu ale naše návratová mise nabrala nečekané grády a výsledkem bylo vítězství ve skupině, vůbec první v jedenáctileté historii klubu.
Přes léto se naše řady povážlivě ztenčily a opět tak bylo nutné se poohlížet po posilách. Zřejmě definitivně totiž skončil jeden z posledních veteránů Petr, o přestup požádal Jirka Vojíř a navíc jsme přestali počítat se značně nevyzpytatelným Mirkem. Naopak přilákat se podařilo Ivošova kamaráda z Předboje Lukáše a také Adama, kterého pro změnu přivedl Pavel.
Oba nečekaně rychle zapadli a během postupového tažení patřili k oporám. Lukáš předvedl své kvality už v srpnovém přáteláku, když čtyřmi body výrazně přispěl k demolici Rival clubu 6:1 a následně až do konce podzimu bojoval s Jirkou Škrábkem o korunu klubového krále střelců. Adam se rozjížděl stejně jako celý tým pozvolna, ale v klíčových listopadových zápasech byl téměř k neudržení a dával i důležité góly.
První ligové zápasy navíc ukázaly, jak prozíravé bylo angažovat obě posily "najednou" a nečekat až na to, jak bude vypadat docházka. Úvodních dva duely jsme totiž kvůli zdravotním problémům Jirky Škrábka s Ivošem, ke kterým se posléze přidali i Matěj s Jirkou Dymákem, museli odehrát bez možnosti střídání. Těžkou situaci jsme ale zvládli, Pavel zavřel branku a pustil dohromady jediný gól, navíc jeden i sám vstřelil, Lukáš se pak trefil třikrát a společně nám zajistili důležitý čtyřbodový start.
Proti Sorry už jsme byli kompletní, na výkon z prvních dvou zápasů jsme ale příliš nenavázali. Spíš vyrovnaný duel naklonil na naší stranu Jirka Škrábek, který první gól sám dal a na třetí pojišťovací trefu Matějovi přihrál. Slabší chvilku jsme si tak vybrali až v duelu s VZ na výsledkově prozatím zakletém hřišti v Záběhlicích. O poločasové vedení jsme přišli hned po pauze ukázkovým vlastním gólem, pak jsme neuhlídali dvě standardky a pohroma v podobě prohry 1:4 byla na světě.
Po přestřelce s Atléticem Cerveza (6:3) za naprosto neregulérních podmínek na podmáčené Děkance nás čekal těžký souboj s Creditem. Dramatický duel nabídl všechno, co k fotbalu patří, tedy včetně řady faulů a emocí na obou stranách. Vedli jsme sice Pavlovým gólem z výkopu, ale soupeř nás v druhém poločase zatlačil a v závěru dokázal i vyrovnat. Další bodovou ztrátu však odmítl Matěj, který po Pavlově výhozu využil chyby gólmana a v poslední minutě do prázdné branky rozhodl.
Proti Ya Bastě jsme ovšem už takové štěstí neměli. Rychle jsme prohrávali, znervózněli a sklouzli opět do stereotypního nakopávání míčů nazdařbůh. Minimum střelby a kombinace a spousta chyb v rozehrávce, které soupeř s chutí využíval. Navíc slabý rozhodčí odpustil Bastě dvě evidentní červené karty, byli jsme rádi i za remízu, kterou nám soupeř vlastním gólem nakonec věnoval. Po druhé bodové ztrátě jsme sice stále zůstávali na postupové pozici, v listopadovém finiši nás ale ještě čekali oba hlavní konkurenti a také Prase, které tou dobou ještě bojovalo o postup.
V pravý čas se nám ale podařilo otočit kormidlem zpět na správný kurz, a to dokonce v situaci, kdy se to absolutně nečekalo. Na zápas v Kamarády jsme se v Záběhlicích kvůli dopravním problémům málem nesešli a utkání jsme začínali pouze ve čtyřech a bez gólmana. V kritické chvíli jsme museli stáhnout do obrany Lukáše a původně nouzové řešení nám ukázalo správnou cestu do dalších zápasů. Lukáš se ujal role rozehrávače a pod jeho taktovkou jsme v druhé půli šesti brankami totálně zdeptali soupeře. Nejlepší měsíc kariéry zároveň dvěma góly načal Jirka Škrábek.
O týden později jsme podrážděné, o záchranu bojující Palmeiras přejeli 8:1 a dvě kola před koncem jsme měli jistotu návratu do šesté ligy, a to minimálně z druhého místa. První příčka byla v tu chvíli stále v oblasti teorie, náš příští soupeř Hervis sport totiž do té doby netratil ani bod. Pro historické vítězství ve skupině jsme potřebovali vyhrát vzájemný zápas a navíc aby Hervis v posledním kole zaváhal.
První podmínku jsme v souboji dvou už jistých postupujících splnili, v nádherném zápase s řadou zvratů jsme udolali Hervis 5:4 zejména zásluhou dvou branek stále se lepšícího Adama a také Pavlovi, který chytil v prvním poločase penaltu. Nový způsob hry nesl své ovoce, v souboji se srovnatelně kvalitním protivníkem se ale ukazovalo, že v obraně to bude asi ještě chvíli skřípat.
V posledním kole se na nás nakonec usmála štěstěna. Hervis proti o udržení usilující Sebrance dokázal v posledních minutách jen vyrovnat a nabídl nám jedinečnou šanci. A my ji, byť s obtížemi, využili. Podvědomý pocit, že o nic nejde, udělal znovu svoje a s průměrným Prasetem, které přitom hrálo celý poločas v oslabení, jsme se neuvěřitelně trápili. Nakonec jsme ale divokou přestřelku vyhráli 6:4 a mohli slavit.
Jak už bylo řečeno na začátku, hlavní cíl sezóny v podobě návratu o patro výš jsme v pohodě splnili, na rozdíl od minulosti se nám ale tentokrát povedlo přidat i nadstavbu. Na naši hru se zejména v posledních zápase konečně dalo znovu koukat a bezduché nákopy nazdařbůh téměř vymizely. Pokud udržíme formu a zvládneme praktikovat stejnou hru i v šesté lize, můžeme směle myslet výš než jen na pouhý boj o záchranu...
Oba nečekaně rychle zapadli a během postupového tažení patřili k oporám. Lukáš předvedl své kvality už v srpnovém přáteláku, když čtyřmi body výrazně přispěl k demolici Rival clubu 6:1 a následně až do konce podzimu bojoval s Jirkou Škrábkem o korunu klubového krále střelců. Adam se rozjížděl stejně jako celý tým pozvolna, ale v klíčových listopadových zápasech byl téměř k neudržení a dával i důležité góly.
První ligové zápasy navíc ukázaly, jak prozíravé bylo angažovat obě posily "najednou" a nečekat až na to, jak bude vypadat docházka. Úvodních dva duely jsme totiž kvůli zdravotním problémům Jirky Škrábka s Ivošem, ke kterým se posléze přidali i Matěj s Jirkou Dymákem, museli odehrát bez možnosti střídání. Těžkou situaci jsme ale zvládli, Pavel zavřel branku a pustil dohromady jediný gól, navíc jeden i sám vstřelil, Lukáš se pak trefil třikrát a společně nám zajistili důležitý čtyřbodový start.
Proti Sorry už jsme byli kompletní, na výkon z prvních dvou zápasů jsme ale příliš nenavázali. Spíš vyrovnaný duel naklonil na naší stranu Jirka Škrábek, který první gól sám dal a na třetí pojišťovací trefu Matějovi přihrál. Slabší chvilku jsme si tak vybrali až v duelu s VZ na výsledkově prozatím zakletém hřišti v Záběhlicích. O poločasové vedení jsme přišli hned po pauze ukázkovým vlastním gólem, pak jsme neuhlídali dvě standardky a pohroma v podobě prohry 1:4 byla na světě.
Po přestřelce s Atléticem Cerveza (6:3) za naprosto neregulérních podmínek na podmáčené Děkance nás čekal těžký souboj s Creditem. Dramatický duel nabídl všechno, co k fotbalu patří, tedy včetně řady faulů a emocí na obou stranách. Vedli jsme sice Pavlovým gólem z výkopu, ale soupeř nás v druhém poločase zatlačil a v závěru dokázal i vyrovnat. Další bodovou ztrátu však odmítl Matěj, který po Pavlově výhozu využil chyby gólmana a v poslední minutě do prázdné branky rozhodl.
Proti Ya Bastě jsme ovšem už takové štěstí neměli. Rychle jsme prohrávali, znervózněli a sklouzli opět do stereotypního nakopávání míčů nazdařbůh. Minimum střelby a kombinace a spousta chyb v rozehrávce, které soupeř s chutí využíval. Navíc slabý rozhodčí odpustil Bastě dvě evidentní červené karty, byli jsme rádi i za remízu, kterou nám soupeř vlastním gólem nakonec věnoval. Po druhé bodové ztrátě jsme sice stále zůstávali na postupové pozici, v listopadovém finiši nás ale ještě čekali oba hlavní konkurenti a také Prase, které tou dobou ještě bojovalo o postup.
V pravý čas se nám ale podařilo otočit kormidlem zpět na správný kurz, a to dokonce v situaci, kdy se to absolutně nečekalo. Na zápas v Kamarády jsme se v Záběhlicích kvůli dopravním problémům málem nesešli a utkání jsme začínali pouze ve čtyřech a bez gólmana. V kritické chvíli jsme museli stáhnout do obrany Lukáše a původně nouzové řešení nám ukázalo správnou cestu do dalších zápasů. Lukáš se ujal role rozehrávače a pod jeho taktovkou jsme v druhé půli šesti brankami totálně zdeptali soupeře. Nejlepší měsíc kariéry zároveň dvěma góly načal Jirka Škrábek.
O týden později jsme podrážděné, o záchranu bojující Palmeiras přejeli 8:1 a dvě kola před koncem jsme měli jistotu návratu do šesté ligy, a to minimálně z druhého místa. První příčka byla v tu chvíli stále v oblasti teorie, náš příští soupeř Hervis sport totiž do té doby netratil ani bod. Pro historické vítězství ve skupině jsme potřebovali vyhrát vzájemný zápas a navíc aby Hervis v posledním kole zaváhal.
V posledním kole se na nás nakonec usmála štěstěna. Hervis proti o udržení usilující Sebrance dokázal v posledních minutách jen vyrovnat a nabídl nám jedinečnou šanci. A my ji, byť s obtížemi, využili. Podvědomý pocit, že o nic nejde, udělal znovu svoje a s průměrným Prasetem, které přitom hrálo celý poločas v oslabení, jsme se neuvěřitelně trápili. Nakonec jsme ale divokou přestřelku vyhráli 6:4 a mohli slavit.
Jak už bylo řečeno na začátku, hlavní cíl sezóny v podobě návratu o patro výš jsme v pohodě splnili, na rozdíl od minulosti se nám ale tentokrát povedlo přidat i nadstavbu. Na naši hru se zejména v posledních zápase konečně dalo znovu koukat a bezduché nákopy nazdařbůh téměř vymizely. Pokud udržíme formu a zvládneme praktikovat stejnou hru i v šesté lize, můžeme směle myslet výš než jen na pouhý boj o záchranu...
Žádné komentáře:
Okomentovat