Až na třetí pokus se nám podařilo dokončit sezónu v horní polovině tabulky, a to dokonce rovnou na třetím místě. Přímý postup, o který jsme bojovali do posledního kola, nám sice těsně unikl, přesto jsme dosáhli největšího úspěchu v historii klubu.
Ještě před oficiálním začátkem sezóny si první úspěch připsalo naše vedení. Z rozpadající se Veltěže získalo bez finanční náhrady kromě Tomáše Rosenbergera, který u nás dosud hostoval, i Matěje Kuncíře. Ten měl rozhýbat náš často poněkud statický útok.
Svou úlohu splnil stoprocentně, přestože byl nucen hrát v obraně. Ostatně celá defenzíva v této sezóně víceméně zastínila útok, když vedle slušného průměru 1,5 obdržené branky na zápas dokázali obránci vstřelit více než dvě třetiny všech našich gólů!
I přes posílení kádru se nám opět nevyhnuly problémy se sestavou. Kombinace startu na vysokých školách, proměnlivého počasí a listopadového přesunu hracích termínů na sobotu vykonala své a na některá důležitá utkání jsme lepili sestavu na poslední chvíli.
Honza Voldán svou už tak sporadickou docházku ještě omezil a přestal hrát úplně, Jirka Vorba zvolil sice opačný trend, přesto víc než dva zápasy nestihl a i jarní stálice jako Jakub Růžička nebo Petr Gregor starty neplýtvaly. Příliš úzký kádr nás pak ve dvou případech stál výhru.
Nováček Hanspaulky, Směs pražských es, se zdála být ideálním soupeřem na rozjezd. Nerozhodily nás ani dvě chyby Martina Vitáka a vyhráli jsme v klidu 4:2. Parádní entrée se povedlo Matějovi Kuncířovi, který při svém oficiálním debutu v týmu dva góly dal, na další přihrál a byl hlavní hvězdou utkání.
Zápasu s Traktorem humus jsme se mírně obávali, přesto jsme dokázali sehrát vyrovnanou partii a o vítězství nás připravila jen smůla v nastaveném čase. O týden později jsme si v pohodě pohráli s Válcovnou plechu a definitivně zakotvili na špici tabulky.
Dosud nevýrazné Bohnice měly být z těch snadnějších překážek na cestě za postupem a průběh zápasu tomu odpovídal. Během tří minut druhého poločasu jsme ale přišli o dvoubrankové vedení a pak už úřadovala klasická dvojice Tomáš-rozhodčí. Výsledkem bylo předčasné ukončení zápasu, kontumace utkání ve prospěch soupeře a dvouzápasový distanc pro Tomáše. To jsme ještě netušili, jaký fatální dopad může naše jediná porážka mít...
Po takřka nekonečné třítýdenní zápasové pauze přišel hned dvojitý direkt. Festival zahozených šancí proti Lazarethu znamenal další bodovou ztrátu, navíc jsme jen pár hodin poté ztratili na zbytek sezóny v té době nejlepšího hráče - Matěje Kuncíře. A k tomu hned za pět dní zápas pravdy s rozjetým Yamatem. Dobrou zprávou byla snad jen forma Ondry Matese, který se přesunul do branky.
Utkání s Yamatem jsme však nakonec se ště-stím zvládli a vydřená výhra nás udržela v postupové hře. Potřebovali jsme ale vyhrát i oba následující zápasy s Motolem a Novou. Ani v jednom případě se to sice nepodařilo, proti Motolu vinou slabší sestavy a proti Nově LFC kvůli smůle v koncovce, přesto nás to při konstelaci ostatních výsledků nemuselo až tolik mrzet.
Oslabená Pivnice u Zpěváčků nám po předchozích nezdarech přišla náramně vhod a naši střelci si mohli vylepšit statistiky. Výhra 12:0 navíc z tabulek vymazala osm měsíců starý rekordní zápis dosažený pikantně proti poslednímu soupeři v sezóně - Pivoji. Tentokrát sice utkání tak snadné nebylo, upachtěné vítězství 3:2 nám přesto kromě jistoty třetího místa přineslo i dočasnou postupovou naději.
Jaká tedy byla sezóna Podzim 2004? Už teď můžeme říci, že byla jednoznačně úspěšná. A až se nám podaří vyhrávat i v zápasech s vyrovnanými soupeři, můžeme myslet ještě výš. Uvidíme, jestli dokážeme na jaře své zkušenosti prodat...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat