Eso druhým podáním

Krušná nováčkovská sezóna je za námi, na nějaké vzpomínáni už ale není čas. Nastává podzim, který je pro Svině zpravidla časem plodnějším a bohatším. Všechny předchozí podzimní sezóny až na jednu výjimku byly bodově i herně úspěšnější než jarní, a to včetně sezóny postupové. Bude to platit i tentokrát.

Týmové ambice zůstaly i přes léto stejné, prioritou je a bude záchrana, pokud možno co nejklidnější. Ovšem cíle jsou asi tak jedinou konstantou, jinak jsme si přes prázdniny užili změn ažaž.

Nejdříve ke složení týmu. Vyplnily se veškeré negativní předpovědi, které jsme měli, ať už šlo o Richarda nebo Davida, jen jediná ne. Proti předpokladům nakonec zůstává Jirka, který s sebou dokonce z Dragers přivedl i jednoho spoluhráče.

Vzhledem k tomu, že Martinovo zranění ze zápasu se Sorbinem se ukázalo být vážnějším, bylo toto posílení víceméně nutností. Nadále však přetrvává problém, který byl jednou z příčin jarní krize, a to post gólmana.

Pavel totiž takřka s jistotou nebude moci přijít skoro na polovinu zápasů, a jelikož Martin chytat nemůže, zůstává v týmu jediná alternativa - Michal. Tomu se ovšem po jarních zkušenostech do branky zpátky nechce, nastává tedy obtížné období hledání náhrady.

Další změnou oproti minulosti je, jak jsme už avizovali, také to, že konečně máme skutečně „domácí“ hřiště. Ve Kbelích odehrajeme prvních devět zápasů nadcházející sezóny, až na úplný závěr podzimu se přesuneme na příjemnější umělku. Na poměrně malé kbelské hřiště, kam navíc není úplně nejlepší spojení, nejezdí většina týmů ráda, doufejme, že tento fakt bude naší výhodou.

Poprvé za celých pět let existence jsme nesehráli před sezónou ani jedno přípravné utkání. Snad šlo pouze o shodu náhod a nejedná se o trvalejší trend, myšleno hlavně v otázce přístupu a především docházky. Odehrávat sezónu v šesti sedmi lidech by úplně příjemné nebylo.

O tom, že první utkání je důležité a měli bychom v něm bodovat, nemá smysl se více rozepisovat. Prokaryota však v předehrávce zvítězila a určitě si nebude chtít dobrý vstup do soutěže pokazit. Navíc naší nevýhodou bude ne zrovna ideální sestava.

Jabadabadoo Prosek je dalším z celkem pěti nováčků, i když toto označení na něj příliš nesedí a spíše by se mohl stát černým koněm skupiny. Každopádně i zde máme při dobré konstelaci šanci bodovat, stejně jako o týden později proti Judo clubu.

V další části soutěže se nám celkem pravidelně střídají těžcí a hratelní soupeři. Zatímco Ugandská ťava bude nejspíš naším konkurentem v boji o záchranu a bude se tak hrát vlastně o čtyři body, Opatoff bude těžším oříškem a byť i remíza by byla úspěchem.

Škodolibý svazový počítač nalosoval k nám do skupiny i stará známá PRKA, takže ani tentokrát nebudeme ochuzeni o nějaký ten zápas s pikantním nádechem. Navíc PRKA jsou jediným týmem ze skupiny, se kterým jsme se dosud utkali, byť jen na turnaji, jinak nás čekají samé premiéry. Zmiňovat se o tom, že v derby se počítá pouze výhra, je asi zbytečné.

Před druhou polovinou sezóny už budeme vědět, jak na tom jsme a následující zápasy získají třeba úplně jiný náboj, než mají v tuto chvíli. Každopádně pokud myslíme na udržení, Příkopy bychom porazit měli.

Naopak proti hlavnímu favoritovi soutěže, Amébám, může být výhodou snad jen hřiště, ostatní utkání totiž Améby hrají na domácí Spartě a na kbelský písek nebudou zvyklé.

V předposledním kole poprvé opustíme Kbely a čeká nás výlet až do dalekých Běchovic. Na závěr pak navštívíme vysočanskou Zákostelní a můžeme jen doufat, že budeme mít v té chvíli ještě o co hrát.

Osud nám nadělil druhou šanci, jakési tenisové druhé podání. To už se povést musí, jinak je hra ztracená, další oprava neexistuje. Je jen na nás, zda z toho našeho druhého podání vykouzlíme eso, nebo míček skončí v autu...