Pět postupových pilířů

Sezóna je definitivně za námi, postup už nám nikdo nevezme, nastává tedy čas bilancování a rozborů. Co rozhodlo o tom, že právě tentokrát se na nás usmálo štěstí, které se k nám předtím otáčelo zády?

Představujeme pět nejzásadnějších věcí, které rozhodovaly...

1. You´ll never walk alone
Text hymny fotbalového Liverpoolu přesně pasuje na atmosféru v druhé polovině sezóny. Tým se po odchodu Ondry Matějky semknul a hráči byli ochotní vypustit za ostatní na hřišti duši. To, co jsme nedokázali uhrát fotbalovým uměním, urvali jsme srdcem a vůlí. Mušketýrské „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ platilo i tentokrát.

2. Remíza neexistuje
Z výsledkového hlediska se tato sezóna nijak nelišila od těch z před dvou let, jeden rozdíl se přeci jen našel. Zatímco na podzim 2004 jsme na hřišti ani jednou neprohráli, zbytečné remízové výsledky nás ale nakonec odsunuly mimo postupové příčky.

Tentokrát jsme sice neuspěli hned třikrát a někdy i docela tvrdě, osm výher v sezóně je ale výrazně vylepšený klubový rekord a díky tomu bychom nakonec postoupili, i kdyby zápas s Klátiči neskončil naší výhrou. Naučili jsme se vítězit proti vyrovnaným soupeřům, a to je v konečném účtování nejdůležitější.

3. Hledá se gólman!
Celkem čtyři hráči se vystřídali na místě poslední instance, to také dlouho nepamatujeme. Tu pravou jistotu a herní pohodu jsme ale získali, nepočítaje záskok Ondry Matese, až s návratem Pavla.

To ale neznamená, že by Michal s Martinem výrazně zklamali, pouze se trefili do nepříliš povedeného období a jejich výkony se s tím trochu svezly. Nebránili jsme tak důrazně a s některými situacemi neudělá nic ani sebelepší brankář. Pavel se ale vrátil právě včas a dokázal tým pozvednout.

4. Šest statečných
Žádný tým nemůže fungovat bez ustáleného jádra, které ho táhne. U nás to byla šestice Martin, Matěj Kuncíř, Vítek, Tomáš, Michal a Ota, která odehrála společně takřka kompletní sezónu, jen spoluhráči kolem nich se měnili.

A povětšinou právě jejich výkony v druhé polovině podzimu rozhodovaly zápasy. Ale i ti, kterým různé okolnosti zabránily sehrát větší porci utkání, mají své zásluhy na celkovém úspěchu. Jen v šesti by se totiž sezóna odehrávala jen velmi těžko.

5. Střelecké znovuzrození
Zatímco od Matěje Kuncíře nebo Tomáše se góly víceméně čekaly, tak Vítkovo a hlavně Martinovo střelecké probuzení působilo skoro jako zjevení. Na osm branek potřeboval Martin jen sedm zápasů, navíc všechny jeho góly byly klíčové pro vývoj daného duelu, ve dvou případech měly dokonce visačku vítězných tref!