Časy se mění. Z jedenáctky, která před pěti lety začala snít svůj hanspaulský sen, nastoupilo ve více než polovině zápasů uplynulé sezóny pouze pět hráčů.
Další dva se starty spíše paběrkují, Martin vlastně neví, jestli bude moci ještě hrát a zbývající trojice už v týmu není vůbec. Nabízí se otázka - jsou to vlastně ještě Modrý Svině?
Občas slyším hlasy, že prý z klubu postupně mizí duch, který mu dala partička středoškoláků z Bohnic a že je postupně upozaďován původní smysl, se kterým byly Svině založeny - aby se tato parta mohla nadále scházet, i když už je každý z nich dávno někde jinde.
A nelze opomenout ani názor, že místo party a zábavy už se hledí jen na vítězství a výkony, a to za každou cenu. Názor vykreslující budoucnost tak, že původní hráči budou postupně odcházet, protože už na to nebudou mít.
Vyvrátit tuto smyšlenku je vpravdě sysifovskou prací. S každým nově příchozím hráčem se znovu objevuje, zvlášť když někteří ze zakladatelů netráví na hřišti tolik času, kolik by si sami představovali. Ale i umění akceptovat tuto situaci a přispůsobit se jí patří do výbavy člověka, který chce být týmovým hráčem.
Fotbal je kolektivní sport, v němž jednotlivec nic neznamená. Každý by se však měl snažit sám za sebe dávat týmu co možná nejvíc, ať jde o největší hvězdu nebo posledního nekopu. Ač jsou oba třeba herně úplně jinde, pořád jsou jeden tým a jeden bez druhého nic nedosáhne.
Modrý Svině nebyly, nejsou a nikdy nebudou týmem, kde by hráčské kvality rozhodovaly o tom, kdo bude či nebude hrát. Jediným určujícím kritériem zůstává vztah ke klubu.
Protože když bude všem v hrudích bít modrobílé srdce, zůstane tento tým takovým, jakým byl dosud - hlavně skvělou partou lidí, která drží vždycky při sobě.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat