Co "žere" Modrý Svině?

Pokaždé, když nějaký klub prochází složitějším obdobím, objevují se analýzy jeho současného stavu a rady, co změnit a zlepšit. Pokusme se nyní i my o takové hodnocení a také několik návrhů, v kterých oblastech bychom se měli zlepšit. Co tedy "žere" Modrý Svině?

Ambice vs. Apatie
Legendární hráč Liverpoolu Bill Shankly kdysi pronesl: "Fotbal není záležitostí života a smrti. Je mnohem důležitější!" Výrok je to krásný, byť v našich podmínkách samozřejmě nepraktikovatelný. Odráží se v něm ale do jisté míry jeden z dlouhodobých problémů týmu.

Část hráčů uvažuje ambiciózně a ráda by se podívala časem třeba ještě i do vyšší soutěže, zbytek je spokojený se současnou situací a nejdůležitější ze zápasu je pro ně to pivo po něm. Na hraně mezi těmito dvěma myšlenkovými proudy balancuje klub dlouhodobě a nedá se říct, že by to bylo ku prospěchu věci. Je naprosto nezbytné určit definitivně cestu, po které se chceme ubírat a té se také všichni držet.

Slabá komunikace
Poslední dobou se tato obtíž objevuje čím dál častěji. Pokud z množiny komunikačních procesů vyloučíme občasné emoční výlevy na diskuzi, které se objeví ve chvíli, kdy už je opravdu potřeba něco vyřešit, příliš mnoho příkladů vzájemné myšlenkové interakce nenajdeme.

Přitom právě kvalitní komunikace je nutným předpokladem pro bezproblémové fungování jakéhokoliv kolektivu, nejen toho sportovního. Pokud nadále bude část týmu okázale lhostejná k čemukoliv a ten aktivnější zbytek se místo relevantní diskuze bude utápět ve vzájemných animozitách, může to být počátek brzkého konce celého klubu.

Hazardní výpomoc
V každém týmu občas dojde k situaci, že se před konkrétním zápasem množí omluvenky jak houby po dešti a ve složité situaci je potřeba si vypomoci "ze zálohy". Zásadní je ovšem důraz na slovo "občas". Jednou dvakrát za sezónu se to stát může, ale ve chvíli, kdy takto hrajeme každý druhý zápas, jde o problém, který si vyžaduje řešení.

V podobné situaci jsme byli pouze jednou, na podzim 2003 jsme vyzkoušeli sobotní termíny a sestava tím výrazně prořídla. Jenže to bylo v osmé lize a prakticky o nic nešlo. Teď už je riziko mnohem větší, ve vyrovnané soutěži je rozdíl mít dva body nebo nemít žádný a ještě o dva přijít často otázkou bytí a nebytí. Navíc z dlouhodobého hlediska to neřeší vůbec nic. Právě snaha o omezení tohoto jevu by měla být jedním v témat příštích měsíců.

Improvizace není všelék
Akce se zábleskem originality vždy dokáží potěšit nejen nestranného diváka. Horší ovšem je, když je improvizace povýšena na jediný oficiální herní systém. V naší hře i po mnoha společných sezónách stále chybí alespoň základní prvky systému, ať už ve hře, nebo při standardních situacích.

Nejde o to hrát poslepu do nohy jako Arsenal nebo Barcelona. Pro mnohé to asi bude překvapení, ale hlavně při standardních situacích padá relativně dost gólů po signálech i v soutěži kvalit Hanspaulky. My z 28 gólů v sezóně vstřelili jeden po rohu a dva po autovém vhazování. Při vší shovívavosti je to prostě málo. Není potřeba pilovat žádné složité varianty, stačí aby každý hráč věděl, kde je při rohu nebo přímém kopu jeho místo. A to zvládne každý.

Nejsme Bílý balet
Konstatování, že Modrý Svině nejsou žádná druhá Brazílie, asi nikoho nepřekvapí. A přesně tak bychom měli k zápasům přistupovat. Ztráta míče při rozjezdu útočné akce není žádná tragédie, stane se to dvacetkrát každý zápas. Problém už je, pokud se tak pravidelně stává po zbytečný kličkách nebo riskantních přihrávkách.

Někdo má prostě sólování v krvi a jiný zas rád bere odpovědnost na sebe. Tato schopnost je důležitá, ale neměla by nikdy jít proti potřebám týmu. Často se zbytečně snažíme prokličkovat středem, zatímco volní spoluhráči se mnohou u čáry třeba umávat, volit střelu v situaci tři na jednoho taky není ideální řešení. Můžu být stokrát dobrý fotbalista, ale to neznamená, že si v každé situaci dokážu zákonitě poradit lépe než můj ne tak technicky vybavený spoluhráč. Takhle to v žádném týmu nefunguje.

Obrana je základ
V této sezóně jsme měli několik možností se přesvědčit o tom, že kvalitního soupeře prostě nepřestřílíme. V žádné z památných sezón jsme nebyli úspěšní pro spousty nastřílených gólů, ale proto, že jsme dokázali soupeře ubránit a zvítězit třeba na dva vstřelené góly.

K tomu se potřebujeme opět vrátit, protože jakmile jsme z této cesty sešli, nic dobrého to nepřineslo. Výzva je to ale paradoxně především pro útok, který se musí poctivě vracet a narušovat rozehrávku soupeře. Protože pokud pustíme soupeře do přečíslení, bývá už většinou pozdě. Právě pro nedůslednost v útoku jsme dostali řadu zbytečných gólů. Práce útočníka totiž nekončí na půlící čáře hlídáním posledního stopera. Odtud totiž góly většinou nepadají.

Důraz a nasazení
Mluví se o tom pořád, přesto právě tyto atributy některým stále chybějí. Musíme si uvědomit, že soupeř se míče sám jen tak nezbaví a čím více času na rozehrávku bude mít, tím bude nebezpečnější.

Také je třeba připomenout, že faul není žádné sprosté slovo a každý normální soupeř to také tak bere. Takže samozřejmě že se běžně stává, že protivník je individuálně lepší a umí se prosadit, není ale možné nechat hráče projít a dokončit akci, jak se nám to na jaře nesčíslněkrát stalo. Umění přerušit akci, byť třeba i faulem, není o nic méně důležité než schopnost střílet branky.

Vše na Kollera
Neduh, se kterým neúspěšně bojujeme už od první sezóny. Ve chvílích, kdy se nedaří nebo když není důvěra v to, že bychom se mohli dostat na soupeřovu polovinu postupným útokem, přichází na řadu oblíbený způsob, jak se lehce zbavit míče - nákop na branku.

Co záleží na tom, že jsme v podstatě nikdy neměli na tento způsob hry vhodné typy hráčů, že snad krom Tomáše není v útoku nikdo schopen si takový míč zpracovat a že více než dvě třetiny jich končí na hlavách, či kopačkách soupeře?

Tvrdohlavě posíláme do vápna soupeře jeden nákop za druhým, jako zaseknutý stroj na míčky při tenisovém tréninku. Přitom gólů z těchto akcí padá minimum. Pokud nezačneme hrát více po zemi, nemáme příliš šanci zlepšit kvalitu předváděné hry. Jenže to si můžeme říct každý zápas a stejně na to během pár minut zapomeneme.

Námětů k zlepšení a drobných problémů je samozřejmě mnohem více. S mnohými ale nic neuděláme, protože trefovat prázdnou branku nás žádný článek nenaučí a chyby budeme dělat i po deseti analýzách. Důležité je ale vědět, že se můžeme v mnohém zlepšit, a nemusíme kvůli tomu nutně tvrdě trénovat nebo si hrát na profesionály. Stačí jen trochu chtít a hlavně být schopni komunikovat. Právě to nám ale chybí nejvíce...