O "středoškolském" přežitku...

Počátkem roku 2006 vstoupilo v rámci nového designu klubových stránek na scénu i takzvané Hodnocení hráčů, které mělo přispět k interaktivitě webu a více zapojit hráče do dění na stránkách. Nyní, po čtyřech letech, už to však začíná vypadat, jako by se tato funkce trochu přežila.

Důvodů je hned několik. Předně je tu ten, na který některé hlasy upozorňovaly už od začátku, tedy že jde o krok, který je proti soudržnosti týmu. Hráči, kteří berou hodnocení vážně, se mohou cítit dotčeni špatnými známkami ostatních a brát to jako osobní křivdu. Je to ve své podstatě malichernost, přesto tento podvědomý pocit se jen obtížně odstraňuje.

Hodnocení také dává možnost zatahovat osobní problémy a animozity mezi spoluhráči do týmu, kterého se tyto záležitosti jinak ani netýkají. Vypadá ti sice na první pohled jako paranoidní tvrzení, leč tento jev se v hodnoceních bohužel vyskytuje, a to celkem pravidelně. A to nejen v podobě hodnocení hráčů v zápasech, na kterých dotyčný vůbec nebyl, čímž se minulý rok nejspíš ohromně bavil Petr.

A v neposlední řadě je hodnocení v této podobě v podstatě neobjektivní. Zní to trochu jako protimluv, protože právě pro větší "objektivitu" byla možnost hodnocení na stránky implantována, ale realita je jiná. Někdo hodnotí hráče vždy podle konkrétního zápasu a jejich výkonu v něm, jiný dává přednost jménům a jejich zvuku před samotným výkonem a další si třeba u každého jména hodí kostkou.

Výsledkem toho všeho je po zápase u každého sice krásně aritmeticky zprůměrované numero, jeho výpovědní hodnota je ale sporná. Možná už uzrál čas na to nechat známkování kdesi v minulosti na střední škole. Pro ty, kdo se chtějí k zápasu opravdu vyjádřit, je tu přece možnost komentáře. A pár hodnotících vět, byť jakkoliv subjektivních, je mnohem lepší než naklikat pár anonymních, nicneříkajících čísel.